Zazděná jeptiška

V Dolních Kounicích se dodnes vypráví temná pověst o zazděné jeptišce, která je spjatá s ruinami kláštera Rosa Coeli. Lidé po generace věřili, že v těch starých zdech se kdysi odehrávaly věci, o kterých se nemělo mluvit nahlas. Prý v době, kdy klášter ještě žil svým vlastním životem, se tam mezi řeholnicemi a proboštem Martinem Göschelem začaly dít nepravosti. Místo modliteb a zbožnosti se do tichých chodeb vkrádala lidská slabost, tajné vztahy a hříchy, které neměly nikdy spatřit světlo světa. Když se o všem doslechli lidé z okolí, rozlítilo je to tak, že už dál nechtěli mlčet. V noci se prý k areálu kláštera vydali a zlost i spravedlivý hněv se proměnily v tragédii. Od té chvíle se mezi místními začalo šeptat o krvi, křiku a o tom, že klášter si své tajemství navždy uzamkl mezi kamenné zdi. Nejznámější vyprávění ale mluví o mladé jeptišce, která podlehla zakázané lásce. Zapomněla na svůj slib čistoty a potají se scházela s mužem, kterého milovala. Za svůj hřích pak byla potrestána strašným způsobem — zazdili ji zaživa do jedné z klášterních zdí. A od té doby se prý v ruinách občas ozývá tiché šelestění, jako by tam dodnes zůstala její duše uvězněná. Lidé říkají, že kdo se u zříceniny zastaví v podvečer, může pocítit podivný chlad a zvláštní tíhu na srdci. Jako by se v těch kamenech pořád ukrývala bolest dávného příběhu, který klášter nikdy zcela nevydechl.