Čerti na holubní hrázi (podle E. Pražákové)

Na Holubní hrázi bylo slyšet houkání. Čerti tam hrávali karty. Jeden muž šel z Hradce a stavěl se v chaloupce na hrázi. Čerti se tam hádali o peníze a popíjeli chutného piva. Muž uměl zaříkávati a měl svěcenou hůl. Tou holí bouchl na stůl a čerti se sesypali do vody. Když byli čerti ve vodě, sebral peníze a šel domů. Jeden vandrovník šel po Holubní hrázi. V potrubí se šplouchaly ryby. Vandrovník jednu chytil a dal ji do pytlíku a do boty. V potrubí něco volalo: Chraň se, bratře pajtlíku! V botě to zase křičelo: Kterak se mám bránit, když jsem v botě a pytlíku. Vandrovník rybu vysypal a šel pryč. Z Nové Olešné se večer vracel domů jakýsi sedlák z Jarošova. Pospíchal přes hráz rybníka Holub, ustrašeně se rozhlížel, lekalo ho každé prasknutí suché větve a šumění v korunách stromů. Náhle před sebou uviděl tři kádě. Na prostřední, naplněné až po okraj penězi, seděl velký černý pes. Vedle kádí stál člověk v potrhaném obleku a zval příchozího: Pojď blíž, vezmi si peníz. Bázlivý sedlák se obloukem vyhnul a dal se do běhu. Za ním znělo volání:Odvážnému štěstí přeje! Nic by se ti nestalo! Všechny peníze by byly tvoje a mě bys vysvobodil ze zakletí. Sedlák se zastavil a chtěl se vrátit. Je marné se vracet! O poklad jsi přišel a já teď musím čekat, až na tomto místě bude třikrát úpole a třikrát les. Pak přijde někdo, kdo mě vysvobodí.