O Goldině a hradu Goldštýně

Kdysi, ve 13. století, žil ve Vlašsku bohatý horník. Měl jedinou dceru – krásnou Goldinu, která byla nejen půvabná, ale také laskavá a milá, a tak se o její ruku ucházelo mnoho mužů. Její otec rozhodl, že se provdá za benátského šlechtice. Goldina ale k muži, kterého jí vybral, necítila žádnou náklonnost. Představa, že by měla celý život strávit po boku člověka, kterého nemiluje, v ní vzbudila takový odpor, jaký u své dosud poslušné dcery nikdy nepoznal.

Když otec od svého rozhodnutí nechtěl ustoupit, Goldina se rozhodla odejít. Spolu s několika věrnými služebníky opustila svou vlast a vydala se hledat místo, kde by mohla žít daleko od lidí i od svého nechtěného nápadníka. Po dlouhé cestě dorazili do krajiny, kterou tehdy pokrývaly hluboké lesy. Na úpatí strmého kopce se stékaly dvě vody a jejich šumění se rozléhalo mezi mohutnými borovicemi a jedlemi. V korunách stromů zpívali ptáci a kolem nebylo široko daleko nic než les a hory. Goldina se rozhlédla a řekla svým průvodcům: „Právě po takovém místě jsem toužila. Zde budeme bydlet.“ Na strmém skalisku pak nechala vystavět tvrz. Dostala jméno Goldinek, později zkráceně Goldek a nakonec Goldenstein – Goldštýn.

Jenže benátský nápadník se s jejím odchodem nesmířil. Pátral tak dlouho, až se mu podařilo její úkryt objevit. Goldina sice dbala na svou bezpečnost a hrad chránila před cizími lidmi, ale lstivý Benátčan si poradil. Přestrojil se za poutníka a podařilo se mu dostat až do hradu. Několik dní zde pobýval jako vážený host a svou štědrostí si získal některé ze služebníků. Pak přišla chvíle, na kterou čekal. Když Goldina jednoho dne vyšla z hradu, přepadli ji jeho ozbrojení muži, kteří na svého pána čekali nedaleko. Poutník odhodil svou přetvářku a Goldinu unesl.

Jakmile se hradní posádka dozvěděla, co se stalo, vyrazila za únosci. Brzy je dostihla a strhla se prudká bitva. Po dlouhém a krvavém boji se podařilo únosce porazit, jejich vůdce zajmout a Goldinu osvobodit. Dívka se tak vrátila zpět na svůj hrad, nezraněná a v bezpečí. Benátčan za svou lest a násilný čin zaplatil vysokou cenu. Goldina ho nechala uvěznit v hradním vězení, kde měl strávit zbytek života.

Časem však začal být hrad pro stále početnější družinu příliš těsný. Goldina proto dovolila svým lidem, aby si v okolí vystavěli vlastní domy. A tak pod hradem postupně vyrostla osada, která dostala jméno Goldek, později Goldenstein. V okolní krajině se navíc začalo těžit stříbro a zlato a osada se postupně rozrůstala. A tak měl podle staré pověsti Goldštýn vděčit za své jméno i svůj počátek krásné Goldině, která kdysi uprchla před nechtěným sňatkem až do hlubokých lesů Jeseníků.