Kouzelný paprsek

V lesích Bělkovického údolí nedaleko dnešní Myslivecké restaurace se před několika sty lety odehrál zvláštní příběh. Ten potom dal vzniknout pověsti o kouzelném paprsku, jenž se doposud skrývá v některé z větví ležících mezi stromy. Tenkrát procházel zdejšími lesy mladý muž. Po dlouhém putování se zastavil u osaměle ležící skály na břehu potoka, aby si odpočinul. Ulehl do trávy, a sotva zavřel oči, ozvalo se rachocení kamenů a přes jeho tvář přeletěl chladivý stín. Mladík polekaně vyskočil a spatřil, jak ze skály na něj hledí jakýsi prapodivný človíček v třpytivém obleku a s malým mečem v rukou. Z meče vyšlehl oslnivý paprsek, jenž se dotkl malé pokroucené větvičky ležící nedaleko mladíkových nohou. Větvička po chvíli zazářila zlatem, a když se mladý muž pro ni shýbl, opět zčernala. Ze skály se ozvalo zachechtání, mužíček seskočil na zem a vysvětlil mládenci, že i lidé se někdy mohou, aniž si to přejí, ocitnout v říši kouzel. Věci, jichž se tam dotknou, neztrácejí svou kouzelnou moc, ani když šije vezmou do obyčejného lidského světa. „Tato větvička,“ řekl mužíček, „bude jedním z darů, které nikdo nemůže v běžném životě koupit. Jsou zrozeny z představ a přání a mají mnohem větší hodnotu než všecky poklady světa.“Z mužíčkova meče opět vyšlehl zlatý paprsek. Mladík se sehnul pro větvičku, jež se poznovu rozzářila, a na mužíčkův příkaz si ji přiložil k čelu. Tu se jeho mysl rozjasnila tak, že rázem vše, co ho dosud trápilo, vyplavily vlny smíchu. Mužíček pokýval spokojeně hlavou a řekl mladíkovi, aby větvičku položil na zem, neboť její kouzelnou moc budou jistě potřebovat i jiní lidé, Než stačil mládenec mužíčkovi poděkovat, zahlédl už jen stín mizející ve skalní puklině. Mezi lidi se traduje, že v některé z větviček ležících poblíž skály je dosud zakleto kouzlo zlatého paprsku mužíčkova meče. Stačí jen zvednout tu pravou a přiložit ji k čelu, aby hřejivý paprsek mohl prostoupit do lidské duše.