Bílá paní

Pověst se odehrává v dobách, kdy na zámku vládla vrchnost vyhlášená svým rozmařilým, bezbožným a krutým chováním k poddaným. Bílá paní se poprvé nezjevila samotnému panstvu, ale chudé, zbožné zámecké služebné, která v noci procházela temnými chodbami. Přízrak dívku nezranil, ale promluvil k ní lidským hlasem. Přikázal jí, aby šla přímo za zámeckým pánem a vyřídila mu ultimátum: pokud vrchnost okamžitě nenapraví své hříšné mravy, nepřestane utlačovat poddané a nezavede pravidelné modlitby, postihne celý zámek krutý trest a zkáza. Zámecký pán se po slovech vyděšené služebné natolik zalekl hněvu ze záhrobí, že svůj životní styl od základu změnil. Zámek byl zachráněn a Bílá paní se od té doby stala symbolem spravedlnosti. Místní obyvatelé po generace věřili, že zjevení Bílé paní odhaluje nadcházející události prostřednictvím jejích rukou: Bílé rukavice: Většinou se zjevovala s čistě bílými rukavicemi. To bylo dobré znamení – v rodině majitelů zámku se mělo narodit dítě, chystala se svatba nebo město čekal rok hojnosti. Černé rukavice: Pokud přízrak nesl černé rukavice, na zámku zavládla panika. Znamenalo to předzvěst tragédie, morové rány, úmrtí v šlechtickém rodě nebo ničivého požáru. Útěk německých vojáků: Nejpopulárnější novodobé svědectví pochází z dob druhé světové války, kdy zámek obsadila německá posádka. Podle pamětníků vojáci držící noční hlídku spatřili na chodbě tichou, vznášející se postavu ženy v bílých šatech. Když se podívali na její ruce, měla na nich černé rukavice. Okupanti, uvyklí racionálnímu vojenskému řádu, propadli naprosté mystické hrůze. Historka praví, že vojáci ze strachu před kletbou opustili své pozice a odmítali v daných částech budovy dál sloužit.