Odkud se vzal Čertův most? A je pod hradem poklad?

Uprostřed anglického parku dobříšského zámku se nachází most. A ne ledajaký. Na délku měří asi třicet šest metrů, je postaven z podivných černých cihel, které ani nevypadají jako z tohoto světa, a překlenuje docela malé údolí. Taková zvláštní stavba ukrytá mezi stromy dnes překvapí nejednoho návštěvníka. Odkud se zde takový most vzal?

Pověst vypráví o ševci Hanouskovi, který se v těchto místech ztratil za jedné deštivé noci, když se vracel od zákazníka. „Čert aby to řemeslo dělal sám,“ zaklel prý a zjevil se mu sám ďábel. Hanouskovi nabídl, že po celý rok nebude muset sáhnout na práci, jen když se tu za rok setkají a švec mu upíše svou duši. Hanousek souhlasil a aby mu čert usnadnil cestu domů, srazil přes rokli mohutný strom. Kdykoliv od té doby přišel za ševcem nový zákazník, stačilo jen vyslovit své přání – a přesně takové boty se objevily na stole. Hanousek neměl o zákazníky nouzi.

Jenže rok se s rokem pomalu sešel a místo bot se jednou na stole objevila smlouva o upsání duše. Hanousek musel s pravdou ven. Svěřil se své ženě a ta mu poradila, jak čerta přelstít. Dorazil na smluvené místo a vyzval ďábla, aby přes rokli postavil most. „Pokud jen na jednu cihlu zapomeneš, než zakokrhá kohout, naše dohoda padá,“ řekl čertovi a ten se pustil do práce. Z pekla si přivolával černé cihly a most byl za chvíli téměř hotov. V poslední chvíli vytáhl švec lahvičku se svěcenou vodou, pokropil čerta a ten se v dýmu rozplynul.

Hanousek se opět vrátil k šití bot a od té doby tomuto mostu neřekne nikdo jinak než Čertův. Tím zvláštním materiálem, který mostu dodává charakteristickou černou barvu, je ve skutečnosti struska – odpad, který vznikl zpracováním železné rudy v nedaleké Staré Huti.

Důvodů, proč zrovna Dobříš je obydlena tolika pohádkovými postavami a opředena tolika tajemnými vyprávěními, může být hned několik. Pravděpodobně tím nejzásadnějším je přítomnost zdejšího zámku i starého hradu Vargač, které se staly vděčným zdrojem lidské fantazii.

Na Dobříši se prý vyprávělo o pokladu, který se měl nacházet v hlubokých sklepích pod hradem. Do spletitých podzemních chodeb se vydal i líný Tonda. Narazil tu na malého skřítka. Prosil Tondu, aby mu neubližoval, a za to se měl odvděčit jednou zlatkou týdně. Pro peníze si Tonda chodil pravidelně do sklepení Vargače, ale brzy poručil skřítkovi, že mu je musí nosit sám. Tonda navrhl, aby se potkávali u šibenice, kde je nebude nikdo rušit. „Pokud mě o zlatku u šibenice požádáš, tak budeš zajištěn do konce života,“ řekl mu skřítek. Taková nabídka Tondu zaujala. Setkali se tedy jednoho deštivého večera u šibenice. Tonda očekával poklad, ale od skřítka dostal zase jenom jednu zlatku. Než se stihl zeptat na víc, obloha zčernala, sjel z ní blesk a Tondu usmrtil.