Stříbrná vejce

Ve stavě Heřmanickém našel jedenkráte správec Posko-Ostravský při lovení ryb dvě stříbrná vejce. Jedno bylo bílé a druhé hnědé. I divili se všichni, jak vejce do stavu přišly. Právě šla okolo manželka primátora heřmanického, k níž správec pravil: „Podívejte se sousedko, jaké vejce divoké kachny v našem stavě snášejí!“ Selka obdivujíc se vejcím, odvětila: „Kdyby takové kachny zde byly, které stříbrné vejce nesou, byl byste brzy bohat.“ Načež správec: „Hoho, rozmilá, to nejde tak, jak vy si myslíte. Což nevíte, že musím vše udati do Vídně? I tyto vejce tam zašlu na prozkoumání. Snad také víte, že se nad „Bůrní“*) stříbrná ruda vykopala, a že jsme museli budování šachty zanechať a ve Vídni se otázati, co se dále díti má?“ „Nu, a co říkali ti páni ve Vídni?“ tázala se selka. „Že se má šachta zazdíti, a až se stříbro potřebovati bude, že se teprve šachta otevříti má!“ pravil správec a dávaje selce „s Bohem“ vsednul na vůz a odejel domů. *) Bůrňa jest šachta v Polsko Ostravě. Nad „Bůrní“ nalezl jsem otvor šachty zazděný a ve velkém kamenu jest „r. 1862“ vytesaný.