Stěhování stárkovských skřítků

Stárkov se prý původně jmenoval Zwerkstadt. Skřítkové sídlili v bájném Vysokém kameni a ke všem lidem v okolí měli přátelský vztah. Pomáhali jim při polních pracích, hlídali jim děti, chránili jejich domovy a byli i jinak užiteční.

Když se však na Stárkovsku rozšířilo křesťanství, tyto drobné bytůstky se rozhodli odejít. Najali si povozníka Purmanna z Vlásenky, který je měl odvézt až na Moravu. Cesta probíhala dobře, ale když vozka vyjížděl kopec u Bystrého, ohlédl se, aby se přesvědčil, zda vůz nevyjel z kolejí. Tu se ho jeden ze skřítků, které vezl, možná jejich náčelník zeptal:

"Kolik myslíš, že nás vezeš?"

Purmann odpověděl: "Snad by vás mohlo být osm až deset." Skřítek na to řekl: "Až vyjedeš nahoru na kopec, ohlédni se ještě jednou a dobře se podívej. Ale nelekni se, až uvidíš, co vezeš!"

Když se tedy povozník znovu ohlédl, s údivem spatřil, že má na voze tisíce a tisíce skřítků, kteří se hemžili jako myši a žáby. I loukotě kol jich byly plné, jako by tam seděl roj včel. Tu Purmann v údivu vykřikl:

"Ježíši Kriste! Kolik těch lidiček tady vlastně je?" Nato všichni skřítkové zmizeli až na jednoho, toho, který s ním před chvíli povídal. Ten povozníkovi za jeho práci zaplatil do posledního haléře.