O drakovi ve Svatojánských proudech

Svatojanské proudy říkají skalnatým slapům, vírům a peřejím v řečišti Vltavy u Štěchovic nad Prahou. Bývala tamtudy cesta pro lodi nebezpečná, ba nemožná. Proto už v XVII. století byla ta nejnebezpečnější úskalí prachem roztrhána a odstraněna, a tím řečiště uvolněno pro plavbu vorů a lodí. V té době vznikla asi tato pověst: Přebýval prý kdysi ve skalách v řece šeredný ještěr, drak, který hubil vše živé, co se v okolí proudů ukázalo. Dobytek z pastvy chytal, do své skály si jej zanášel a požíral, ale také lidi hubil, kteří přišli nablízko. Byla to zlá metla pro všecko okolí, a nevěděli, jak se jí zbavit. I byli tam posláni vojáci, aby to nějak provedli. Nejdříve tam přišli tři. Lidé jim ukázali skálu v řece, tam že má drak skrýši, otvor do ní že je pod vodou. Vojáci vylezli si na skálu na břehu, zrovna proti drakově skrýši, přichystali si pušky a dávali pozor, až se ten netvor objeví. Najednou vidí, z vody zvedá se ohyzdná dračí hlava. Namířili rychle pušky a vystřelili všichni najednou. Ale chybili se. Než mohli znova nabít, drak už byl z vody, skočil na skálu a všecky tři pohltil. Lidé slyšeli výstřely, a když se ti vojáci nevrátili, věděli, kolik uhodilo. Na druhý den šli tam jiní tři vojáci. Nejkurážnější z nich postavil se u samé vody, druhý prostřed stráně; třetí tuze statečný nebyl; postavil se na kraji houštiny nahoře na stráni.

Sotva drak vylezl z vody, pálili po něm všichni tři, ale nikdo ho netrefil. Drak vymrštil se z vody, chytil nejdříve toho na břehu, srazil jej k zemi a hnal se za druhým na stráň. I toho dohonil a zahubil. Třetí zatím skočil do houští a upaloval, jako když mu hlava hoří. Přiběhl k ostatním a vypověděl, jak to dopadlo. Tu řekl velitel těch vojáků, že se to musí zařídit jinak. Vzkázal do Prahy, aby mu poslali dělo. A když je měl, vypravil se za časného rána k proudům s celým oddílem i s tím dělem. Vojáci všichni se ukryli nahoře v lese, dělo také připravili na kraji houštiny. Namířili je na to místo na břehu, kde se předtím drak z řeky vydrápal. Však tam byly znatelné stopy. Ten voják, který se minule útěkem zachránil, musel ukázat místo, kde tehda všichni tři stáli, a musel se postavit prostřed stráně; velitel mu řekl:

„Ty, jak uvidíš, že drak vystupuje nad vodu, střel po něm a lehni zčerstva na zem! Neboj se, nic se ti nestane!“ Voják tuze kuráže neměl, ale co naplat, poslechnout musel. A tak bylo všecko připraveno, až se drak ukáže. Nastala ta chvíle: voda se rozšumí a ohyzdná hlava zvedá se z proudu. Vtom už bác! voják vystřelí a praští sebou na zem. Drak podrážděný drápe se z vody, aby toho smělce dostihl. Ale sotva se dračí tělo ukázalo nad břehem, hromová rána rozlehla se údolím, výstřel zasáhl draka naplno. Netvor vymrštil se do veliké výšky a spadl mrtev do vody. Vojáci hned běželi se stráně k řece. Ale když tam doběhli, po draku ani památky. Jeho tělo ponořilo se do proudu a snad pod vodou někam uplavalo. Víc o něm nikdo nezvěděl. Tak byly Svatojanské proudy zbaveny toho netvora. Potom tam mohli lidé některé skály ve vodě roztrhat, aby byla cesta proudy volnější. Tak i ta dračí skrýše vzala zasvé.