Zmizelý hřbitov

Krom jednoho zmizelého hřbitova s kostelíkem na „červeném kopečku“ byl kostel se hřbitovem i poblíž současného vlakového nádraží. Později oba zmiňované hřbitovy i se zmiňovanými kostelíky začali dosluhovat a chátrat a tak jen pamětníci a občasné nálezy tuto skutečnost mohou doložit. A tak tehdy když kostel, který byl zasvěcen Božímu tělu začal chátrat by mohl vyprávět tuto zvěst.

Jednoho večera před posvícením, ženě od krejčího, jenž bydlel nedaleko, došlo dříví právě v tu chvíli, kdy měla vykynuté koláče na plotně. A tak poslala tovaryše Antona s učedníkem Vénou pro trochu toho topiva a zrovna na chátrající hřbitov. Oba sice učedník měl sice strach, ale nedovolili si panímámě oponovat. V strašidelné temnotě se rýsoval obrazy křížů na hřbitově a ani chátrající kostel nevypadal zrovna příjemně. Vstoupil vrzajícími vraty dovnitř a jali se trochy dřeva posbírati. Náhle jeden z nich zakopl a v pádu odhodil lampu, která zhasla a všude se rozhostila strašidelná tma. Náhle se studený vichr opřel do chatrných zdí a zabouchl vrata, takže se oba ocitli v černočerné tmě. Ač se snažili seč mohli a strach dal jejich konání většího úsilí, nedokázali najít východ. Oba se počali modliti a slibovati, že již nikdy za žádných podmínek nebudou ve svatostánku nic krásti a jakoby zázrakem se vrata otevřela a měsíční svit jim ukázala cestu domů. Ač bez topiva, vystrašeni, ale živi se vrátili bezpečně domů.