Pověst o Býčí skále

Jednou před dávnými - dávnými roky údolím plničkým lesů a skalke svému domovu těžkými krokypospolu se synkem - otec se bral.Z Habrůvky pocházel občan ten bodrý,tupláček piva si často rád dal,a že byl tak hináč muzikant dobrý,kapelník každý vždy o něho stál.Hrál dnes zas tak, až srdce se smálo,mladým i starým že hlava se točí,naříkat nemohl, pití že málo -tupláčků řádeček sedí mu v očích.Že trochu přebral, to pravda je boží.Silnice křivá dnes - co se to děje?Nohy jak z olova, cesta se množí..."Tónečko, dé pozor, hať nespadneme!Křtinské tuť potok de podlivá ceste,chybné krok vezmeme a - jož sme tam.""Žádné strach, tatínko, i ne, nespadneme,Josefském húdolím cesto já znám...Jenom co mineme to zátočino,přindeme k myslivni, nalevo pak budeme přes mostek a sme ho Béčine,co be jen kameněm dohodil tak..."Měsíček s nebe se naplno směje,líbá se s potůčkem v údolí skal;větérek o věrné lásce jim pěje...Kolik již takových chvil v minulosti svál?"Tak vidíš, chlapíko! Zdrávi sme dušli,sedni si tuť pod ten vesoké strom;kladínet dám si já bokem, tuť v hóščíchvílenko spočnem si a pudem dom..."Starý jen dopadl na kořen smrku -usnul hned, nemohl' se přemoci;spánek jak by kdos hodil naň s vrchu...Kdo divit chtěl by se? Vždyť je již k půlnoci. Bez bázně hledí hoch do stínu lesův noční té samotě. Proč by se bál?Dávno již nevěří v pohádky děsů,je denně v lesích - domorodec skal.Však co to? Sem někdo jede?Slyší dupot koní. -V malé chvíli kolem něhodvanáct ořů stojí.Dvanáct pánů na těch ořích,všichni k němu hledí.Chlapec není schopen slova,v úžasu se diví...Měsíc na vše svítí shora.Pán se slova jímá:"Čekáme tě věky, hochu,budeš věřit pravdě?Stár jsi přesně dvanáct roků,teď, v půlnoci právě.Jsme zakleti za své viny v sluji Býčí skály,kletbu sejme s nás jen hošík dvanáct roků starý.Neboj se a pojď teď s námidovnitř do jeskyně,jestli dílo podaří se,blahobyt ti kyne!"Chlapec se země se zvedá,v souhlas hlavou kývá,v srdce strach mu trochu sedá,otec stále dřímá...S koně skočil, hocha vedepán ten dobrotivý;jeskyně otvírá dveřejeden ze družiny. A hle! Stůl zde plný jídelnikdy nevídaných.Páni s hochem kolem stoluvšichni usedají."Vezmi! Jez!" nabízí jemujídlo v zlaté míse.Radují se, že mu chutná,a že - nebojí se...Síň je plná drahokamů -všechno se tu třpytí.Lampa z čistých diamantůk hostině jim svítí.Pramen vína přímo tečeze skály tam shorado nádoby křišťálové,jak tékává voda."Přistup ke mně blíže, hochu,"praví ten pán přední,"vysvětlím ti věc tu trochudříve než se zední."Hošík přistupuje k pánu,těžký úkol tuší...Však tu slyš! V jeskyně bránuněkdo zvenku buší."Tónečko, chlapče můj, kampak tes to zašil?Marně já hledám tě dlóhé jož čas,mosíme dumka hít, rád bech já tě našil!Sleším já z Béčine jakési hlas."Jak otce uslyšel, hoch k bráně běží.Krásná síň zmizela na jeden ráz..."Zítra až nad krajem půlnoc se složí,přijď zas sem k jeskyni!" zní za ním hlas.Vypráví otci, co v Býčině zažil,starý však nevěří. Věc světudivná.Událost rozřešit marně se snaží.Půjde zas zítra sem a všecko pozná.V Habrůvce tajemstvím žádnému není,co ty dva potkalo v údolí skal.Každý chtěl vidět by bohatou síni...Nazítří u skály dav lidu stál.Když měsíc vysoko po nebi pluje,syn s otcem k jeskyni staví se zas,dav všechen za nimi co nejblíž sluje.Pojednou z jeskyně ozval se hlas:"Tajemství žel, ach, žel - je prozrazeno,nadlouho zas nám pomoci není!Zakletí ve skále nám prodlouženo -až ho z nás sejme hoch dvanáctiletý.Tam v lese dalekém, však strom již roste,z něhož kdys řemeslník kolébku zrobípro dítě, v půlnoci jež narodí se,Bohem nám určené k vysvobození."Nespatřil nikdo víc bohaté síně.Páni sen předlouhý dřímají v ní,hvězdy jim za noci šeptají vlídněpohádky do snů. Či k probuzení?Měsíček dnes jak tenkráts potůčkem se líbá,vánek o věrné jim láscepíseň k tomu zpívá...Sledu po dvanácti jezdcíchdodnes není nikde. -Zbýčiny od "táboráků"trampské znějí písně.´

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?