Pustá

Nad Hradečnou v lese, V horském záhybu mezi Hradečnou a Lipinkou je malé údolíčko, kterému říkají Pustá. Za dávných dob sem lidé z okolních vesnic zakopávali uhynulý dobytek. Bylo to údolíčko opuštěné a nevlídné, Nikdo sem raději ani nechodil. Jen krákorání vran a skřek sojek občas porušilo tajemné ticho tohoto místa. Jaký div, že právě sem si lidová obrazivost umísťovala svět různých nadpřirozených bytostí a strašidel. V noci o Dušičkách prý se zde zjevují dva černí mužové, stojí deset kroků od sebe natahují k sobě pravé ruce, jako by si je podávali na usmíření. Ale vždy je mezi nimi stín mladé ženy, který jim to znemožňuje a tak usmířit se nemohou. Jak přicházejí, tak i odcházejí, žena se dává do tichého pláče a odchází rovněž, ale jako poslední. Ti černí muži jsou prý Podle pověsti duchové dvou mladých důstojníků, kteří se pro děvče utkali v souboji, a přitom oba byli zabiti. Stalo se to prý za napoleonských válek, Když Napoleon táhl se svou armádou na Rus, silný oddíl Francouzů se objevil i na severní Moravě a francouzští vojáci byli rozmísťování také po celém Uničovsku. Na rychtě v Hradečné tak byli ubytováni dva mladí důstojníci. Rychtář z Hradečné měl dvě děti, syna a dcerku Anežku. Byla to děvucha sličná, spanilá, oběma důstojníkům se hned zalíbila. Sama o tom však neměla ani tušení, neboť jejich řeči nerozuměla a z jejich slov a posunků byla spíš vystrašena. Když to rychtář poznal, přikázal dceři, aby ihned odešla z domu k vzdáleným příbuzným. Sotva to oba důstojníci – jinak dobří přátelé – postřehli, že děvče kvůli nim opustilo rodný dům, ze žárlivosti začali se navzájem obviňovat. a hádat se, až z toho domácí byli celí nesví. Mezi starými přáteli došlo i k prudké hádce, a nakonec jeden druhého vyzval na souboj. Souboj se konal v údolí Pusté a skončil prý velmi smutně. Když se později po obou důstojnících sháněli ostatní vojáci, našli je až po dlouhé době v Pusté vzdálené od sebe na deset kroků na zemi mrtvé. Jeden držel pistoli ještě v ruce, druhému pistole z ruky vypadla a ležela mu u hlavy. Oba měli hruď prostřelenou kulkou. Oba nešťastníci byli pohřbeni na hradečanském hřbitově. Jeden z nich prý tam má náhrobek dodnes – někde na levé straně hřbitova.V hradečanských matrikách je opravdu záznam o zabití dvou důstojníků, avšak jejich jména naznačují, že by mohlo jít o důstojníky rakouské. Dále pověst vypravuje, že rychtářova dcera, jakmile uslyšela o smrti obou důstojníků, tak se vystrašila, že upadla v těžké blouznění. Když po dlouhé době se ze své choroby jakžtakž vykřesala, projevila přání vstoupit do kláštera. Rodiče jí nepřekáželi, a tak se i stalo.