Poslední medvěd v našem kraji

Před dávnými časy šel jeden sedlák domů z Aše lesem, který se rozkládal mezi Smrčinami a Pastvinami. Okolní obyvatelé dobře věděli, že se tam občas ukázal veliký medvěd. Myslivci se však k němu nedokázali přiblížit, protože les byl příliš rozlehlý a hustý. Sedlák již prošel v temnotě větší část lesa, když náhle uslyšel bručení medvěda. Vylekán přidal do kroku, aby se rychleji dostal z nebezpečného lesa. Než se mu to podařilo, zastoupil mu medvěd s hrozivým mručením cestu a napadl ho. Zdálo se, že to bude konec ubohého muže, protože takový medvěd žertu moc nerozumí. Sedlák neměl u sebe kromě své hole a kapesního nože žádnou zbraň. Byl to však silný muž, a když ho medvěd srazil, začal s ním zápolit. Nebyl by však mnoho dokázal, kdyby se mu nebylo podařilo zasadit medvědovi několik bodnutí nožem. Medvěd silně krvácel, ale i muži již docházely síly. Na něčí pomoc nebylo pomyšlení, protože jeho volání nemohl, kromě rozlehlého temného lesa, nikdo slyšet. Konečně medvěd, vysílen svým zraněním, muže pustil. Sedlák toho využil a rychle prchl do křoví. Když se příštího dne rozšířila zpráva o této příhodě, vypravili se lidé do lesa, aby medvěda našli a zbavili les tohoto nebezpečného lupiče. Na místě boje našli velké tratoliště krve, což bylo znamením, že byl medvěd sedlákovým nožem těžce zasažen. Krvavé stopy se táhly dále houštím. Šli po nich až k hustému křoví na východ od vesnice, kde pod prastarým mohutným stromem ležel mrtvý huňáč. Sedlák se teď mohl vychloubat svým činem. To místo pak lidé od tohoto dne nazývali „Medvědí past.“