Baba nad Zdíkovem

Nad pěkným údolím, v němž leží ves Zdíkov na Vimpersku, táhne se pásmo kopců, z nichž jednomu Baba říkají. O původu toho jména toto se vypravuje ve Zdíkově:

Před mnoha a mnoha lety najal si jednou bohatý sedlák z Branišova sekáče, aby mu posekali louku. Toho roku vydařil se o senách pěkný čas, na nebi se po celé dny ani mráček neukázal, horko bylo, až slévalo. Sekáči začínali na louce za chládku, ale jen slunečko na nebi povystoupilo, hned se z nich pot řinul. Což teprve k poledni! Sekáči už měli hlad, a žízní jazyk na patro se jim lepil. Ve vsi rozklinkal se zvonek na poledne, sekáči dívali se s toužebností, kdy už stará selka přijde s obědem, ale dočkati se jí nemohli. Konečně ji vidí kráčet po svahu; má veliký košík na zádech, v rukou také košík a džbán, oběd nese. Ale kráčela si tak pomalu, že sekáči zlostí se udržet nemohli.

A jeden z nich volal:

„Vidíte ji, jak si jde zvolňoučka! My tu hlady a žízni mřeme a ona se takhle loudá. Bodejž jsi, babo, zkameněla!“ Jen to sekáč dořekl, najednou z čista jasna blesk se mihl, prásk! taková rána to byla, že až některý ze sekáčů leknutím na zem se svalil. Všichni byli jako omámení. Když se vzpamatovali, dívají se, kde je selka. Ale na tom místě, kam došla, viděti bylo veliký kámen, který měl lidskou podobu. Byla to zkamenělá selka.

Když se ta věc roznesla po okolí, jinak tomu kameni neříkali než „baba“. A také kopec, na jehož svahu kámen stál, dostal jméno „Baba“.

Stalo se jednou, že sedlák ve Zdíkově potřeboval kámen k pilíři u vrat. Vzpomněl si na „babu“, došel si k ní, urazil jí hlavu, odvezl domů a ke vratům položil. Ale druhého dne, jaký div! hlava byla zase na svém místě. Od té doby nechali lidé „babu“ na pokoji. Ale jiná věc se s ní stala: začal se ten kámen pomalu do země propadávat. A roznesla se v okolí taková pověst, že bude konec světa, až „baba“ pod zemí zmizí. Proto pasáci odhrabovali prý zemi kolem kamene, aby nezapadl docela.

Kopec Baba dodnes má to jméno. Na jeho úbočí je však mnoho takových kamenů; nevíte, který je ten pravý, a pasáci odhrabují zemi od mnohých.