Kopec Parduska - Pověst o loupeživém rytíři

Parduska je kopec, nebo spíše výběžek Zábřežské vrchoviny, který se vypíná do nadmořské výšky 380 metrů. Vrchol, tyčící se mezi Měrotínem, Novou Vsí a Chudobínem na Litovelsku je porostlý smíšeným lesem.Z cesty vedoucí těsně pod vrcholem můžeme sledovat nivu řeky Moravy jako na dlani. Nejkrásnější pohledy na Litovel pocházejí právě odsud, ale zdaleka to není všechno. Z lesů Litovelského Pomoraví vyrůstá přímo naproti Pardusky lichtenštejnský zámek v Nových Zámcích. V dálce je vidět Uničov a dokonce i Šternberk.V dobách, kdy ještě neexistovala silnice vedoucí dnes z Litovle do Konice, vedla právě tudy cesta spojující Litovel nejen s Konicí, ale rovněž s Moravskou Třebovou a Čechami.Cesta vedla kolem Chudobínského zámku vzhůru, stejně jako dnes.Na Pardusce se trasa lomila a pokračovala bud do Měrotína nebo k hostinci na Pindě nad Savínem.

Snad právě tehdy vznikla pověst o loupeživém rytíři Pardusovi, který dal kopci jméno. Jeho hrad měl stát právě na zalesněném temeni kopce a kronikář Měrotína tvrdil, že ještě v jeho dobách byly zdi starého hradu znatelné. Se svou chasou prý Pardus olupoval kupce a formany, kteří tudy jezdili. Jak to s ním dopadlo, už pověst neříká. Patrně ale špatně, když po jeho hradu už není ani stopa. A ještě jedna pověst se o Pardusce vypráví. Souvisí s krásnou, bíle natřenou Boží mukou, která stojí u cesty na vrcholu. Podle legendy zde prý v době třicetileté války pochovali padlé švédské vojáky.

Jiná legenda pak říká, že jsou tam pochováni Prusové, kteří padli ve válce proti Rakušanům v roce 1866. Ať tak, či tak, obojí byli nepřátelé, ale zdejší lidé si jejich oběť pamatovali. A tak se i dnes někdy za bezvětrných večerů dá i z dálky vypozorovat, jak u Boží muky svítí malý plamínek zapálené svíčky za duše, pohřbené daleko od domova.