Kostelík na Mouřenci

Nad údolím horní Otavy při levém jejím břehu zvedá se návrší, na němž stojí kostelík, zasvěcený svatému Mauriciovi, po česku Mouřenci. Je to kostelík prastarého původu a vystavěn byl na místě, kde bylo dříve božiště pohanské. Když v Cechách víra křesťanská počala přemáhati staré pohanství, a na místě zkácených model kříže byly vztyčovány, na bojištích pohanských stavěny chrámy křesťanské, došlo i na šumavské božiště nad otavským údolem. Stávala prý tam prostřed posvátného háje modla Černoboga, jehož pohanští naši předkové uctívali, aby jim neškodil.

Když křesťanství proniklo až na Šumavu, přišel jednoho dne kněz křesťanský s houfem lidu, obráceného na víru Kristovu, tam, kde Černoboga uctívali, kázal svaliti modlu strašlivého toho boha, vykáceti z posvátného háje tolik, aby bylo místo pro základy chrámu křesťanského, který měl tam býti vystavěn. Potom povoláni byli dělníci a přikročeno k stavbě chrámu. Ale jak ze základů zdi se pozvedly, jednoho rána nalezli dělníci všecko zdivo pobořeno a rozmetáno. Ustrašeni přičítali to zlobě rozhněvaného Černoboga. Neodvažovali se pokračovati ve stavbě. A když v noci následující rozpoutala se nad údolím otavským prudká bouře, lidé v celém okolí uvěřili, že to Černobog bojuje s neviditelnou mocí, ochraňující novou víru. Ti, kdo byli ještě pohany, utvrzeni byli tak ve staré víře, mnozí pak z těch, kdo přijali víru křesťanskou, odříkali se jí v duchu a modlili se k bohům pohanským. Ale kněz křesťanský, který, chráněn družinou, umínil si vypleniti pohanství v tom kraji, přemluvil dělníky, aby se znovu dali do stavby. Tak zase postavili zdi nad základy kostelíka — ale po několika dnech zdivo bylo do rána opět pobořeno. A zase příští noci rozzuřila se strašlivá bouře nad krajem. A tak bylo po třikrát. Když po třetí zdi svatyně se zvedly, kněz křesťanský umínil si, že vytrvá na modlitbách každou noc, dokud kostelík nebude dostavěn. Jedné noci rozzuřila se taková bouře, jaké nebylo pamětníka v celém kraji. Blesk stíhal blesk, nebe jako by stále bylo otevřené, hrom burácel bez ustání, proudy vod lily se z mračen. Teprve k ránu utišila se strašlivá ta bouře, a vycházející slunce ozařovalo spousty, rozkacenými živly způsobené. Rozvodněná řeka valila se údolím, strhovala vše, co jí v cestě stálo, v okolních lesích leželo plno kmenů stromových, bleskem nebo vichřicí poražených. Ale nade vším klenulo se modrojasné nebe, jasné slunko oblévalo září svou všechen kraj. Stavba kostelíka křesťanského zůstala živly nedotčena, jako by ji byla neviditelná moc chránila. Boj mezi zlými a dobrými mocnostmi byl dobojován. Černobog se svou divokou čeládkou byl poražen a odtáhl daleko do hor šumavských, v úkryty temných hvozdů.

Bez překážky dostavěn byl kostelík, jenž potom zasvěcen byl svatému Mauriciu. Světec tento vyobrazován bývá s tváří černocha, mouřenína. Snad proto zvolen byl patronem kostela, stojícího na místě božiště Černobogova. Ale jiné jméno vrchu Mouřence, Moránec, připomíná nám jiné božstvo pohanské, Moranu, paní nad životem a smrti. Vskutku také jiná pověst dí, že na Mouřenci býval posvátný háj s modlou bohyně Morany.