O Turkyni na Zásadce

Kdysi dávno táhla česká vojska spolu s dalšími do boje proti Turkům. Na výpravu se vydal i udatný mladý panic ze Zásadky. Štěstí ho po nějaké době opustilo a mladík padl do zajetí. Avšak zalíbil se mocnému pašovi a ten jej dal starému zahradníkovi na výpomoc. Měsíce plynuly a mladík se učil turecky. Jednou začal krásně, ale smutně hrát na loutnu a zpívat písničky z rodného kraje, uslyšela ho pašova dcera, seznámila se s ním a oba se do sebe zamilovali.

Když starý paša odjel na dalekou výpravu, uprchli oba milenci do Čech. Paša se vrátil a rozvzteklen Alahovi přísahal pomstu oběma uprchlíkům. Léta plynula a na Zásadce mezitím vystrojili svatbu a oslavili narození kloučka. Až jednou došel paša se svou armádou před samou Zásadku, ale bloudil, nemohl najít onen hrad. Po několik nocí se jemu i jeho společníkům zdál sen, že dceru najde jen tehdy, odvolá-li krutou pomstu. I tak se stalo a hrad se mu ukázal. Dcera s manželem a synkem vyšli před bránu a žádali o odpuštění. Jakmile starý paša objal vnoučka a uviděl, jak je dcera v tomto kraji šťastná, obměkčil své srdce a rozhodl se zůstat tu s nimi. Nechal svůj majetek v Turecku rozprodat a za tyto peníze tu dal postavit kostel osmanského stylu. Kostel byl pro něho vzpomínkou na domov, pro jeho potomky a okolí vzpomínkou na něj samotného.