O panně - bříze

Jeden řevničovský domkář se vyšel v poledne pro kus dřeva na Louštín. Přelezl zeď obory a stanul před krásnou břízou. I když si vybral čas, kdy lesní adjunkti zpravidla vysedávají u oběda, byla v něm malá dušička. Opatrně se rozhlédl do všech stran, napřáhl sekeru, aby ji zasekl do stromu a ... úžasem mu vypadlo topůrko z ruky. Místo břízy stála před ním krásná panna. Byla velmi štíhlá, její tělo bylo nápadně bílé a zelené vlasy padaly dívce do půli zad. Panna se zadívala chasníkovi do očí, jako by prosebně říkala: “Čím jsem ti ublížila, že mne chceš zahubit?” Vyděšený domkář nechal sekeru sekerou, vzal nohy na ramena a pádil do vsi. Doma se nezmínil ani slůvkem, co se mu na Louštíně přihodilo. Když ho druhý den strach přešel, řekl si, že by bylo škoda, nechat docela novou sekeru ležet v lese. A tak se vydal do obory podruhé. Sekeru bez problémů našel, sebral ji a vydal se na zpáteční cestu. Když se už už chystal přelézt zeď, spatřil u ní jinou břízku. Protože mu bylo líto, vrátit se domů s prázdnou, bez rozmýšlení ji podťal. Sotva strom padl, ozval se bolestný povzdech a u pařezu se zjevila opět bílá panna. Hleděla se slzami v očích na chasníka a její oči jako by mu říkaly: “Proč jsi zabil mou sestru?!” Domkář přehodil stromek přes zeď, pak se přes ni přehoupl sám a vydal se k Řevničovu. Pyšný na to, že se mu podařilo ošálit bdělý lesní personál, rozhodl se po několika dnech, že si opatří větší strom, z něhož bude víc dříví. Vypravil se tedy opět do lesa a vedle sekery si tentokrát s sebou vzal také pilu. Vyhledal statnou břízu, nasadil pilu a začal řezat jako o závod. Po chvíli ho začala bolet ruka a tak si trochu odpočinul. Když zvedl hlavu od práce, zdálo se mu, že vidí před sebou opět bílou pannu. Tentokrát však neplakala, ale přísně na domkáře hrozila. Ten se rychle sklonil a za chvíli se bříza s praskotem zhroutila k zemi. Chasník ji uchopil za větev a chystal se na zpáteční cestu. Kde se vzal, tu se vzal, stojí za ním hajný. “Tak to jsi ty, kdo mi chodí na břízy?!” řekl hromovým hlasem. Domkář ztuhl, věděl, že je zle, neboť za lesní pych byly tehdy velmi přísné tresty. Vzpomněl na ženu a děti a začal prosit hajného o slitování. Ten ale jeho nářků nedbal, sebral sekeru a pilu, aby měl u soudu doličné předměty. Domkář mu v tom chtěl zabránit, vrhl se na hajného, aby mu sekeru a pilu sebral Hajný klopýtl, spadla mu puška s ramene a vyšla rána. Kulka zasáhla chasníka do prsou. I když se hajný postaral, aby se zraněnému dostalo rychlé lékařské pomoci, ještě téhož dne domkář zemřel. Krádež bříz zaplatil svým životem. Ještě před smrtí se ke všemu přiznal, pověděl o zjevení bílé panny a varoval všechny před kácením zdravých stromů, neboť strom žije a má svou duši.