Obřany

Před mnoha lety žil na hradě Obřanech v Hostýnských vrších rytíř obr. Kolem hradu se rozkládaly rozsáhlé lesy, v nichž se prohánělo hojně zvěře. A nebylo pro rytíře většího potěšení než lov. Celé dny lovil, zatím co paní bývala doma. Pohlížela okny na zvlněný kraj a bývalo jí smutno.

Jednou vše opustila a vyšla si do okolí. Její obří postava kráčela a hlavou se dotýkala vrcholků stromů. Řeka tu tekoucí připadala jí jako stružka, zpěv ptačí jako lehké tikání. Co to - pojednou se zastavila. Uviděla něco droboučkého rytí v zemi. Oráč párem strakatých volů oral své pole. Tak se jí ta pohybující skupinka zalíbila, že vzala oráče s pluhem i voly do zástěry a pospíchala na hrad. Muž se zatím vrátil z lovu a odpočíval v komnatě. „Podívej se, jak roztomilou hračku jsem nalezla za hradem.“ A obsah klínu vysypala na stůl. „Tak se mně zalíbila, že jsem si ji přinesla domů.“ Muž ji řekl: „Vezmi vše opět a zanes tam, odkud jsi vzala. Takoví budou lidé, kteří přijdou po nás.“

Po těch obrech dostal kopec název Obřany.