O oslovi a stavbě kostela

Podle pověsti bylo místo, kde bude stát budoucí kostel, vyměřeno na kopečku ležícím jen několik desítek metrů od dnešní stavby. Jenže když začali dělníci přivážet trámy, kameny i nářadí, stala se podivná věc. Vše, co během dne složili na chystaném staveništi, ocitlo se do rána na travnaté plošině na druhé straně cesty. Řemeslníci věci celý den přenášeli zpět, ale když se ráno přišli podívat, bylo všechno opět přestěhováno na onom nezvyklém místě. Mnozí z nich začali mluvit o podivných čarách, jiní zas o boží prozřetelnosti, která sama určuje místo chrámu. Přestože měli strach, pokusili se začít stavbu na původním místě ještě několikrát, ale vždy bezvýsledně. Nakonec svůj marný boj s neznámou silou vzdali a rozhodli se postavit kostel tam, kam se sama neustále stěhovala. Když už stály základy a došlo na zdivo z těžkých pískovcových kvádrů, stal se další zázrak. Na staveništi se objevil oslík a začal sám přenášet těžké kameny od skály. Dělníci jen tiše zírali na šedivého pomocníka, který jim ulehčil tu nejtěžší dřinu. Když byl ale složen i poslední kámen, odešel život i z oslova těla. Dělníci nechali přes noc ležet jeho tělo na místě, kde skonal. Ráno však pošlé zvíře už nenašli, a ani žádné stopy, kam mohlo zmizet. Od té doby jim ale šla stavba rychle od ruky a záhy stál v údolíčku zářící kostel se dvěma štíhlými věžemi, zvoucí poutníky k modlitbě a rozjímání.