O stříbrném dešti

Velký Roudný bylo místo v pradávných časech nechvalně proslulé čarodějnickými sabaty. Lidé vyprávěli, že o Valpuržině noci se nad horou, byť byla obloha sebejasnější, objevil černý hustý mrak, z něhož visely řetězy. Jejich konce dosahovaly až na náhorní planinu, kde probíhala ďábelská shromáždění. Čarodějnice se zavěšovaly do řetězů a houpaly se tak dlouho, dokud se mrak neprotrhl a nespustil se déšť. Potom se v celém okolí náhle setmělo, déšť ustal a z vrcholu Velkého Roudného začaly létat ohnivé blesky. Krajina se rozzářila a celé pekelné divadlo, doprovázené ohlušujícím řevem, trvalo asi hodinu. Jen málokdo si vůbec odvážil jen představit, co se na čarodějnické planině odehrávalo.

Až jednou se našel jistý odvážný chlapík, který si vydal o Valpuržině noci k vrcholu Velkého Roudného, ukryl se v houští a vyčkával příchodu pekelných žen. Netrvalo dlouho a krátce poté, co se na obloze objevil zlověstný mrak, přiběhlo na mýtinu několil postav oděných do brčálově zelených tunik, přepásaných pružnými větvemi. Jejich tváře, pomalované býčí krví, se nijak nelišily jedna od druhé. Ve všech byl zapsáno zlo a utrpení. Ve chvíli, kdy se první čarodějnice začala soukat na železný řetěz, muž vystoupí z křoví a třikrát zamával nad hlavou zleva dopraví dřevěným křížem. Čarodějnická stvoření začala naříkat tak hlasitě, že jejich lkaní se rozléhalo až do okolnich vsí. Na nebi zahřmělo a lidé, kteří zdaleka pohlízeli k vrcholu hory, přísahali, že viděli, jak z oblohy padá k zemi stříbrný déšť. Nebojácný muž pozoroval jak se v dešťových kapkách pekelná stvoření ztrácí až se rozplynula docela. Potom se už nikdy za jasné noční oblohy neobjevíl nad vrcholem Velkého Roudného hrozivý černý mrak. Byla zde vystavěna kaplička a od těch časů se to místo stalo jedním z těch, na něž padá kouzelný stříbrný déšť. V jeho kapkách se rozpouští jakékoliv zlo a z vlhkých lidských tváří smývá utrpení.