Tragický osud Markéty Pichlerové

V tomto domě sídlila lazebna, ze které pocházela nešťastná Markéta Pichlerová. Její pohnutý osud je zapsán krví v historii Českého Krumlova. Markéta byla pohledná dívka, do které se bezhlavě zamiloval tehdejší zámecký pán a nemanželský syn císaře Rudolfa II., Don Julius d’Austria. Markéta, nejspíše i okouzlena vidinou života na zámku a možná i pod jistým tlakem rodiny, že s panstvem je potřeba být zadobře, věnovala Juliovi svou přízeň. Učinila tak i přesto, že byl princ pověstný svým zhýralým životem a nezvladatelnými záchvaty vzteku. Jeden z takových záchvatů krutě dopadl i na nebohou Markétu. Julius ji zbil, pobodal a nakonec, v domnění, že je mrtvá, ji vyhodil ven ze zámeckého okna. Markéta jako zázrakem – nebo snad prokletím – pád z mnoha metrů přežila, k čemuž jí dost možná pomohlo to, že dopadla do měkkého hnojiště. Polomrtvá Markéta se nějak doplazila do rodné lazebny, kde ji rodiče dlouhé týdny skrývali a léčili. Bohužel, o tom, že Markéta přežila, se dozvěděl i zámecký pán a přikázal ji přivést zpět. Strážní ji ovšem nikde nemohli, nebo možná ani nechtěli, nalézt. Julius proto nakonec přikázal uvěznit jejího otce s tím, že jestli chce lazebník přežít, má Markéta dobrovolně přijít na zámek. Dnes se již nedozvíme, jestli se na zámek vydala proto, že sama chtěla otce zachránit, nebo to bylo na nátlak vyděšené matky. Každopádně se Markéta ke svému trýzniteli vrátila. Její tragický osud byl zpečetěn na masopustní pondělí 18. února 1608. Tehdy se služebné, která vešla do komnat Dona Julia, naskytl příšerný pohled, který jí doslova zmrazil krev v žilách. Komnaty byly celé od krve, kusy těla nebohé Markéty ležely na posteli i všude okolo, a uprostřed toho všeho stál zakrvácený Don Julius. Za tento hrůzný čin se ho Rudolf II. zřekl a nechal jej doživotně uvěznit v zámecké věži. Prakticky byl zazděn a potrava mu byla podávána jen malým otvorem. Šílený princ Don Julius nebohou Markétu přežil jen o rok. Zemřel nejspíše na sepsi z otevřených ran a špatné hygieny. Tento tragický osud se do zdí zámku nejspíše vsákl stejně jako Markétina krev. Někteří lidé dodnes hovoří o bolestném dívčím sténání a křiku v renesančních komnatách, jiní zase o přízraku bezvládného těla, které se za podzimních mlh zjevuje pod okny zámku.