Strašení na statku a přízrak pod Lipkou

V první polovině devatenáctého století hospodařil v hrusickém statku číslo 29 sedlák Václav Podhola. Jeho rodinu postihlo veliké neštěstí, když mu zemřela teprve šestnáctiletá dcera. Dívku pochovali na novém hřbitově severně od Hrusic, který byl založen po těžké cholerové epidemii roku 1832. Hned druhého dne po pohřbu se však všech obyvatel Podholova statku zmocnila podivná tíseň. V domě nebylo pokoje. Lidé cítili nevysvětlitelný neklid a úzkost, jako by duše mladé dívky stále nemohla najít cestu k odpočinku. Nedlouho poté se hrusická rodačka Marie Štičková vydala časně ráno pěšky do Pyšel ke krejčímu. Kráčela obvyklou cestou údolím potoka Mnichovky. Když došla k lávce pod kopcem zvaným Lipka, na němž měl kdysi stát hrádek Ježov, spatřila proti sobě přicházet neurčitou ženskou postavu zahalenou v mlze. Jakmile postava přistoupila blíže, Marie v ní poznala starou Baudisku ze Senohrab. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby tato žena již několik let neležela v hrobě. Marie se však kupodivu nepolekala. Zjevení k ní promluvilo a povědělo jí, že se setkalo se zemřelou Podholovou dcerou. Dívka si prý za života velmi přála vykonat pouť na Svatou Horu u Příbrami, ale zemřela dříve, než mohla své přání splnit. Po smrti jí však měla Matka Boží umožnit, aby vytouženou pouť přece jen vykonala. Mrtvá Baudiska potom Marii uložila, aby se ihned vrátila do Hrusic a předala Podholovým vzkaz jejich dcery. Rodiče měli dát za její duši sloužit mši svatou ve třech nejbližších kostelích. Jakmile zjevení domluvilo, rozplynulo se v ranní mlze. Marie již do Pyšel nepokračovala. Obrátila se a spěchala zpátky do Hrusic. Na statku číslo 29 vypověděla vše, co pod Lipkou viděla a slyšela. Rodiče zesnulé dívky byli jejím vyprávěním hluboce otřeseni, přesto vzkaz uposlechli. Nechali za svou dceru sloužit zádušní mše v kostelích v Hrusicích, Ondřejově a Mnichovicích. Teprve když byla třetí mše dokončena, nevysvětlitelná tíseň ze statku zmizela. Do domu se vrátil klid a duše šestnáctileté dívky již rodinu žádným znamením neznepokojovala. Marie Štičková byla v místní tradici považována za ženu se zvláštními schopnostmi a věšteckými sny. Dochovala se o ní ještě nejméně jedna další hrusická pověst.