O smrti Václava III.

V moravském městě Olomouc najdeme zbytek dávného hradu zvaného Přemyslovský palác. Tato velká stavba, která v polovině 12. století představovala panské sídlo románského slohu, nepřetrvala dlouho. V době, kdy Přemysl Otakar II. převzal správu Moravy, přestaly o tomto hradu jakékoliv zmínky. Václavem II., synem Přemysla Otakara II., se slavně zaleskl přemyslovský rod. Když se tento král ujal dědictví po otci, dokázal nejen zavést v zemi pevný pořádek (s pytlem zlata prý bylo možné bezpečně projít celé království), ale povznesl říši i v hospodářství a přivedl ji opět k blahobytu. Značnou měrou mu při jeho snahách pomáhaly kutnohorské stříbrné doly a jakost jím ražených pražských grošů. Široko daleko v Evropě nebylo tenkrát tak dobrého platidla. Pevný řád v zemi a dobrá měna vzbuzovaly českému státu u všech sousedů náležitou vážnost a úctu. Proto když vymřel v sousedním polském království panovnický rod, téměř celé Polsko se poddalo králi Václavovi a nabídlo mu svou korunu. Král ji přijal, oženil se s korunní dědičkou Alžbětou Rejčkou a usedl roku 1300 v Hvězdně na trůn polských králů. Rok nato tomu bylo podobně v Uhrách. I tam vymřel královský rod a i odtamtud přišla Václavovi žádost, aby přijal korunu. Také této žádosti král vyhověl, nepřijal však korunu pro sebe, ale pro svého syna Václava III. Šťastný osud sjednotil v rukou Přemyslovců tři mocné středoevropské říše, avšak pouze do smrti Václava II. v roce 1305. Jeho dědic Václav III. si neuvědomil svůj význam a velkou odpovědnost a lehkomyslně promarnil za jediný rok všechnu vážnost a důvěru, kterou po otci zdědil.

Za rádce si vyvolil rozmařilé a lehkomyslné mladé lidi, s nimi hýřil, rozdával jim korunní statky a utrácel stříbro těžce dobyté za svého otce. Ač byl zasnouben s uherskou princeznou, vzdal se jí a tím i uherské koruny. Tím ovšem pozbyl také důvěry Poláků. Teprve nyní se nerozvážný král vzpamatoval. Rozhodl se vypravit s armádou proti odbojným Polákům. Své vojsko začal shromažďovat u Olomouce. Odtud se mělo táhnout nejprve do Krakova. Králův hlavní stan byl na olomouckém hradě v budově kapitulního děkanství.

Za horkého letního dne, 4. srpna 1306, si král vyšel po obědě na chodbu, aby se osvěžil na čerstvém vzduchu. Odvolal všechno služebnictvo a procházel se úplně sám. Tu ho zákeřně přepadl najatý vrah a probodl ho dýkou. Po králově výkřiku ovšem hned přiběhly stráže a prchajícího zlosyna rozsekaly na místě na kusy, aniž se kdo dozvěděl, kdo to je a kdo ho najal. Sotva osmnáctiletý mladík potřísnil svou královskou krví dlaždice hradu a uzavřel tak poslední stránku dějin slavného rodu. Nebylo mu tedy dopřáno, aby napravil zlé chyby, jimiž zahájil svou vládu. Stihl ho nejkrutější osud, jaký může mladého vládce potkat. Tím hůř, že byl poslední svého rodu.