O Babinském

V litoměřické kovárně v Pokraticích byl nejmladším synem kováře Václav. Učení ho nebavilo, tak přešel k vojákům. Brzy se tam začal toulat po hospodách a seznámil se s dívkou Lidunkou. Zamilovali se do sebe. Matka dívky však onemocněla a Lidunka potřebovala peníze na léky. Zanedlouho se objevili věřitelé. Václav chtěl dívce pomoct, a tak vykradl plukovní kasu. Když peníze chtěl dát Lidunce, bylo už pozdě. Aby je domácí nechal v bytě bydlet, zneužil Lidunku a ta se s Václavem rozešla, jelikož měla pocit, že si ho už nezaslouží. Václav se ten večer ztratil. Brzy na to se stal vůdcem loupežnické bandy.

Často měnil svá jména, ale nejčastěji si říkal Babinský. Byl loupežníkem, který „bohatým bral a chudým dával“. Jednou potkal sedláka, který dřel na poli. Dal mu peníze, aby se vyplatil u panstva z dluhu. Václav Babinský měl večer k sedlákovi přijít na pohostinství, ale panstvo na něj připravilo léčku. Václav ale obelstil spíše je. Mezitím, co byli na stráži u sedláka, vykradl jim zámek. Babinskému se podařilo několikrát okrást i lichváře. V pověsti je zmíněn lichvář Wallendorf. Otec jedné dívky si u něj půjčil na dívčinu svatbu, ale po neúrodě neměl na vyplacení. Babinský si na Wallendorfovi vymohl dlužní úpisy a ještě si od něj nechal vypsat směnku.

Na Babinského dopadnutí byla vypsána odměna. Václav si našel milenku Apolenu a ta měla velmi ráda peníze. Jelikož byla odměna vysoká, odhalila jednou jeho úkryt vojákům. Ti loupežníky přepadli ve spánku a všichni byli zatčeni. Babinský se pokusil ještě o útěk, ale marně. Babinský však před soudem zapíral své jméno, dokonce i před otcem, který ho poznal. Přiznal se až za rok a byl odsouzen na dvacet let vězení v brněnském Špilberku.

Když opustil vězení, začal pracovat jako zahradník a o loupežnících nikdy už nemluvil. Dal si nové jméno - Adam Müller. Müller byl totiž soudce, který ho odsoudil.