O Vavřincovi

Zeman Vavřinec Toulovec žil na počátku 15. století v Jarošově. Byl na jedné straně pobožný a štědrý, na druhé ovšem nepolapitelný lapka, jenž se svou tlupou jezdíval až na Moravu a do Uher. Ale třebaže tyhle loupežníky Moravané často pronásledovali až k Litomyšli, pokaždé jim zmizeli, jako by se do země propadli. Nenašli by je, ani kdyby se dostali do tvrze v Jarošově. Ta byla totiž spojená tajnou chodbou s Toulovcovými maštalemi, kde měla tlupa stáje pro své koně a úkryt pro sebe i naloupené poklady. Ve svém okolí Toulovec neloupil a nejspíš proto byl považován za člověka ušlechtilého.

Jednou Toulovce opět pronásledovali Moravané hluboko do Čech. Lapkové v nočních tmách dojeli do Proseče, kde požádali vesničany o pomoc. Mnozí z nich byli ranění, jejich koně vyčerpaní. A nepřítel nablízku. Prosečtí se nijak nerozpakovali a Toulovcovi vyhověli. Raněné loupežníky ošetřili, dali jim najíst a napít, koně jim vyměnili a s kořistí do skalního úkrytu jim pomohli. Na úsvitu Proseč opět pokojně spala. Právě tou dobou přitáhlo vojsko z Moravy. Přivedly je sem neklamné stopy uprchlíků. Lupiče v Proseči však vojáci marně hledali, nikdo je nevyzradil. Vojáci tedy vyvedli všechny vesničany na náves a velitel se na ně rozkřikl: „Nechcete prozradit, kde se loupežníci skrývají. Za svou tvrdohlavost budete trpět.“ V té chvíli začali vojáci zapalovat loučemi jednotlivá stavení. Dřevěné chalupy s doškami lehce vzplály, vystrašený dobytek bučel, drůbež se rozutíkala a vesničané měli co dělat, aby zachránili alespoň to nejcennější. Moravané tou dobou Proseč opouštěli. Provázely je kletby a spílání ubožáků, kteří netušili, kam složí svou hlavu. Nevíme, odkud rytíř Toulovec sledoval dění ve vsi.

Dřív než nastal večer, objevil se ve vypálené vsi s povozem, na němž byla veliká truhlice plná dukátů a stříbrňáků. „Za vaši věrnost si teď můžete vystavět nové chalupy.“ vysvětlil vyjeveným vesničanům. Jeho lapkové hned začali peníze spravedlivě rozdělovat. Navíc dostali Prosečtí od Toulovce celý les nazývaný Chlum, kde si na nové chalupy mohli obstarat tolik dřeva, kolik se jim zachtělo.