Švédové v podzemí

Byl rok 1645, kdy se Moravou přehnala švédská vojska. Mnohá města padla, ale Znojmo bylo připravené. Obyvatelé se ukryli do rozsáhlého systému podzemních chodeb. Vzali s sebou zásoby, vodu i dobytek. Díky důmyslnému systému větracích šachet mohli v podzemí rozdělávat oheň. Kouř vycházel z mnoha nenápadných otvorů po celém městě a vytvářel dojem, že město je stále plné lidí. Švédové nedokázali zjistit, odkud se obránci objevují. Když se někde objevili vojáci, za chvíli byli pryč. Chodby byly spletité a cizinec v nich snadno zabloudil. Podle pověsti se několik švédských vojáků pokusilo proniknout do podzemí. Už ale nikdy nenašli cestu ven. Někteří prý zemřeli hladem, jiní se ztratili v temných chodbách navždy. Od těch dob se mezi lidmi vyprávělo, že v podzemí: je slyšet kroky vojáků, ozývá se řinčení zbraní, někdy se z temnoty vynoří postava v dobové uniformě, a občas se objeví světlo lucerny, které vzápětí zmizí. Říkalo se, že jsou to duchové švédských vojáků, kteří dodnes hledají cestu z labyrintu.