Winselburg (Skučící hrad)

Na jedné louce, poblíž českých hranic mezi Újezdem a Rehau, stával kdysi hostinec. Lidé tehdy asi byli bohatí, neměli mnoho starostí. V neděli zaplnili hostinec, jedli, pili, tancovali a radovali se. Jejich divoká rozpustilost často neznala mezí. Jednou, právě když byla bujná vřava v nejlepším, přihnala se bouřka. Stále sílící hromy zněly jako napomínající hněv. Lidé se však o nepohodu nestarali, rámusili a tancovali stále dál. Náhle se v tančírně objevil malý mužík a vysokým ostrým hlasem přikázal klid. Rozpustilá společnost si však vážného varování sotva povšimla a pokračovala v bujném řádění. Po delší chvíli se objevil malý mužík ještě jednou a opakoval svou výstrahu. Ale ani tentokráte mu nevěnovali pozornost. Když přišel mužíček potřetí a ani tentokrát se svou výstrahou neuspěl, mocně se zablesklo a náhle se začal hostinec, taneční síň a zahrada se všemi těmi hlučícími lidmi propadat do země. Až nyní si hlučná společnost uvědomila, že se děje něco mimořádného, ale bylo již pozdě. Během propadávání bylo slyšet jen bědování a sténání lidí, kteří měli umřít. Od té doby se říká louce, která je teď na místě hostince, Winselburg.