Čert na Sekoři

Osamělou myslivnu na kopci Sekoři obýval před léty správce s rodinou a se služkou. Někdy chodíval správce večer do lesa a nechával svou bázlivou ženu doma. Nedalo se nic dělat, jeho povinnosti byly na prvním místě. Měl však kvůli tomu starosti. Nic si nedělal z pověstí, že na Sekoři za večera straší, bylo mu však líto své paní.

Jednou večer, právě když správce zase nebyl doma, bylo venku psí počasí. Vítr skučel, kapky deště pleskaly do okenních tabulí, kdesi zaskučel pes. Vtom někdo zaklepal na okno. Služka šla otevřít. Venku byla tma jako v pytli a nikdo tam nebyl. Vrátila se tedy dovnitř. Sotva zavřela dveře, klepání se opakovalo a při něm se pes divoce rozštěkal a bouře se ještě více rozběsnila. Služka opět vyběhla ven, ale znovu nikoho nespatřila. S tím, jak bouře nabývala na síle, se klepání ještě několikrát opakovalo.

To už paní správcová nevydržela a šla se podívat ven sama. Když vycházela ze dveří, řekla: „Nebojím se, i kdyby tam byl čert!“ Služka jí šla v patách. Po těchto slovech ji však mocný proud vody a větru srazil zpátky do světnice, kde zůstala v bezvědomí ležet.

Když se po chvíli vrátil správce domů, bylo už po bouři, měsíc jasně svítil na vrcholky ztichlých stromů. Doma našel jen plačící dítě a omdlelou služku. Když ji vzkřísil, nedostal z ní ani jedno slovo. Teprve druhý den mu všechno vyprávěla. Šly společně paní hledat, ale nenašli ji. Od té doby byl chodil správce jako bez ducha… Až jednou právě o půlnoci se otevřely dveře samy od sebe. Zvolna jimi proklouzla paní správcová v černé říze a šla rovnou k dítěti. Velký černý pes se usadil u dveří. Paní seděla u dítěte půl hodiny a potom zase odešla a s ní i černý pes. Marně se ji snažil správce zadržet. Tak se to opakovalo několik dní. Správce nevěděl, co si má počít a tak se šel zeptat na lomnické děkanství. Řekli mu, že paní vysvobodí jen ten, kdo do roka umře. Na faře byl nemocný kněz a ten se sám nabídl, že se pokusí správcovu ženu zachránit.

Hned ráno pospíchal do myslivny, aby posvětil dům. K večeru udělal po celé cestě, kudy paní chodila, posvěcenou křídou kruh. Až do půlnoci se modlil.

Když odbila dvanáctá, vešla paní do dveří a jako obvykle šla rovnou k dítěti. Velký černý pes se objevil u vchodu. Kněz se postavil a hodil paní na hlavu růženec. V tom pes hrozným hlasem zařval, až se myslivna otřásla a zmizel. Správcova žena upadla do bezvědomí a teprve s pomocí lékaře ji vzkřísili. Nikomu nepověděla, co se s ní oné bouřlivé noci stalo, jen prosila, aby ji nechali na pokoji. Od té doby nosila černý oděv a ještě mnoho let žila v myslivně na Sekoři. Lidé si vyprávěli, že byla v moci samého čerta.