Zazděná jeptiška

Benediktinský klášter v Pustiměři patřil ve své době k nejslavnějším na Moravě. Založil ho olomoucký biskup Jan VII. řečený Volek, nevlastní strýc Karla IV., šlo o jediný ženský benediktýnský klášter u nás s honosným názvem: Ad infrantiam Salvatotoris et beatae Mariae. Klášter měl chránit hrad Melice vybudovaný poblíž. Pak ale přišli husitské války, hrad Melice byl pobořen a chátral. Klášter se sice podařilo zachránit, ale své dřívější slávy už nedosáhl. Význam kláštera rok od roku klesal. Největší krizi zažil v 16. století, kdy kromě majetkových problémů přišli i problémy mravní. Klášter byl několikrát vyšetřován z důvodu, že řeholnice žijí příliš veselým životem a zanedbávají hospodaření. Stalo se, že polonahá jeptiška Hilárie tančila opilá v krčmě ve Vyškově a byla zatčena dráby . Poté se po ní slehla zem. Do kláštera přicházely řeholnice z jiných řádů, aby se doplnil stav, ale problémy se prohlubovaly. Nakonec byl klášter v roce 1588 zrušen. Klášter chátral a brzy se stal žádaným stavebním materiálem pro stavbu kaple sv. Anny a později kostela sv. Benedikta. Z někdejší stavby zbylo jen torzo rotundy sv. Pantaleona. V 19. století zůstala už pouze poslední zeď. Při jejím zboření byla nalezena lidská kostra s dámskými střevíčky. Není pochyb o tom, že to byly pozůstatky jeptišky Hilárie.