Loupežníci u Želče

Blízko místa, kde od silnice rakovnicko — žatecké odbočuje cesta k Želči, stojí kříž, jemuž říkají „želečský“. V těch končinách prý za starých časů zdržovali se loupežníci, provozovali nečisté svoje řemeslo. U kříže byl vchod do podzemní chodby, která vedla k jejich skrýši. Z chodby natáhli si loupežníci slabý drát přes silnici. Na konci drátu v chodbě byl zvoneček: šelli po silnici pocestný nebo jelli tamtudy povoz, jistě o drát zavadil a zvonek v chodbě se rozklinkal. To bylo loupežníkům znamením, že je někdo na silnici. Tu oni honem ven z chodby, na silnici skočili. Bylli to pocestný, chytili jej, o všecko oloupili, a bylli by se chtěl bránit, také jej zabili. Lepší bývala kořist, jelli tamtudy vůz se zbožím. Když se naň loupežníci vyřítili, koně, vůz a všecko zboží pobrali, kočí buď utekl nebo přišel o život. Také tamtudy vodívali z vesnic do města dobytek na trh. I ten připadl často za kořist loupežníkům, kteří jej také hned blízko kříže poráželi. Proto se také na tom návrší říká „Na porážce“.

Nebylo možno zbavit se loupežníků. Vchod ke skrýši měli tak dobře schovaný v houští, že jej nikdo nemohl najít. Když se na ně vybrali ozbrojení lidé, zmizeli loupežníci, jako by se byla pod nimi zem propadla. Dlouho nebylo po nich vidu ani slechu; ale když už lidé myslili, že je od té čeládky pokoj, najednou zase někoho přepadli a znovu bylo všecko okolí ve strachu. Šel tamtudy jednou řezník z města do vsi pro nějaké tele; měl s sebou velikého hafana. To byl pes, který se ničeho nebál.

Když přišel řezník blízko k želečskému kříži, zakopl na silnici o drát a hned vypadli naň z houští lupiči. Milý řezník se nedal; měl notnou břinkovici a tou rozdával rány vpravo vlevo. Ale nebyl by se ubránil, kdyby nebylo psa bývalo. Ten skákal loupežníkům na hrdlo, kousal a trhal, k zemi strhoval, až s pánem svým opanoval pole. Dva loupežníci leželi zabiti, ostatní utekli, někteří z nich notně zřízení.

Ale ještě jiná věc byla. Řezník zpozoroval drát, na nějž narazil, a dovtípil se, že vede do skrýše loupežníků. Jakmile se vrátil do města, šel rovnou na radnici a oznámil tam zlou svoji příhodu. Radní páni měli už dost toho řádění a proto rádi vypravili ozbrojený houf, když se statečný řezník nabídl, že jej dovede k loupežnické skrýši. Vzali si i psa s sebou a v tichosti se odebrali k želečskému kříži. Tam šel řezník opatrně napřed, aby našel drát a nevrazil doň. Podle drátu šli potom všichni až tam, kde v houští našli chodbu trním zakrytou. Jen jeden zůstal na silnici. Ten potom na dané znamení zatáhl za drát. Loupežníci hned vyběhli z chodby, ale ozbrojení lidé je pochytali a svázali. Někteří loupežníci chtěli utéci, ale ty pes dohonil a chytil. Potom vnikl řezník s lidmi do chodby a dostali se až do loupežnické skrýše. Tam bylo množství naloupeného zboží — to potom odvezli na několika vozech. Loupežníci byli odevzdáni právu, odsouzeni hrdla a zvěšeni. Od té doby bylo na silnici u želečského kříže bezpečno.