O Tatařínovi na Kozlově

Kdysi dávno, za vlády Václava I., se dostal do severních Čech tatarský zvěd. Po skončení tatarských nájezdů do Evropy tu zůstal a usídlil se v lesích blízko Lomnice nad Popelkou. Ve skalní jeskyni – rozbořeném hradu – si zbudoval menší obytnou místnost. Zbytky hradeb mu dodávaly pocit bezpečí proti všem, kdo by se na něj chtěl vypravit. Živil se především přepadáváním kupců, kteří jeli do Lomnice se zbožím na jarmark nebo se vraceli z jarmarku s tučným obnosem v měšci. Košovská kupecká cesta byla tou nejlepší obživou. Ozbrojen byl vždy pouze sekyrou a kopím, ale když někoho přepadl, většinou přepadenému nezbyly ani kalhoty. Ve své jeskyni měl prý velké bohatství, které tam za těch několik let své působnosti nastřádal, nakradl, nahamonil, naskrblil a nahromadil.

Jednoho dne však přepadl a okradl kupce až z Prahy. Když ten se na rynku v Lomnici o tom rozkřikl, řekli si konečně místní sedláci, kupci i obecní radové, že s tím Tatařínem už musejí něco udělat. Rozhodli se pro malou lest. Řekli si, že nejlépe ho chytí, když pojedou ukrytí ve voze naloženém kupeckými potřebami. Nemýlili se až na jednu věc. Když ten vůz jel okolo místa, kde byli kupci nejčastěji přepadáváni, opravdu se na ně vyřítil Tatařín. Jenže byl zřejmě cvičený v mnoha bojích, kterými prošel, a proto sedláky ukryté ve voze přeci jenom přemohl a oloupil.

To už občané nevydrželi a rozhodli se pro další pokus o jeho polapení. Naplánovali to hned na večer po tom přepadení. Vydali se vyzbrojení lopatami, krumpáči, motykami a vidlemi. Došli až před polorozbořenou hradní bránu a před ní vykopali jámu. Tu zakryli chvojím. Po té začali před hradem dělat veliký rámus. Tatařín, nic netušící, se probral a nahonem se oblékl do zbroje, vzal si do jedné ruky sekyru a do druhé kopí a vyšel ven. Ačkoli se říká, že Tataři vidí i ve tmě jako kočky, rozespalý lupič přehlédl chvojí před branou a spadl do nachystané jámy. Občané se hned vrhli k díře a mlátili ho do hlavy.

Po vytažení ho uvrhli do obecní šatlavy, kde strávil několik týdnů než pro něj přijela královská stráž. Ti ho pod vedením lomnického starosty předvedli před krále Václava I. Ten pak Lomnici nad Popelkou, za tak úctyhodné chování, povýšil na město a do znaku jí přiznal Tatarského mužíka, v jedné ruce se sekyrou v druhé s kopím, stojícího na chvojí.

Po Tatarově smrti v Pražském vězení bylo prý občas slýchávat od zříceniny nářek muže, který jakoby někam spadnul. Lidé se toho zvuku báli a proto pobořili zbytek hradu tak, aby tam nikdo nemohl nikam spadnout. Po této události, když se dlouho žádný zvuk neozval, lidé postupně zapomínali a přestávali si o Tatarovi povídat...