O krásné Lauře bez hlavy

V Praze na Starém Městě, v okolí bývalého kláštera svaté Máří Magdalény, lze potkat neobyčejně krásnou dámu. I když... Těžko soudit. Té krásné dámě jaksi chybí hlava...O krásné Lauře bez hlavy Kdysi byla opravdu neskutečně krásná. Jmenovala se Laura a byla to herečka, která vystupovala v Nosticově divadle v Praze.Měla mnoho obdivovatelů, ale také velice žárlivého manžela, který ji střežil ostřížím zrakem... Čím víc žárlil, tím víc ji odpuzoval. Ne nadarmo se říká, že "žárlivost je štěkání psa, které láká zloděje". Laura se zamilovala do bohatého mladého hraběte, který ji toužil odlákat od jejího manžela a odvézt ji s sebou na svá panství. Milenci naplánovali útěk. Jednou v noci po vystoupení Laura, rozhodnutá opustit manžela, odcházela potají ze zrušeného kláštera, kde byla herecká společnost ubytována. Scházela ze schodů, na rtech jí hrál něžný úsměv a celá zářila pomyšlením, že bude moci odjet s tím, koho miluje. Na úpatí schodiště však narazila na manžela. V očích se mu zračila nenávist. Prohlížel si svou krásnou ženu, oblečenou v nádherných šatech, které neznal, na krku měla šňůru perel, které jí nedaroval, na zápěstích jí jemně zvonily zlaté náramky, které dosud nikdy neměla... Díval se na ni a nenáviděl ji. Když se druhý den ostatní herci sháněli po Lauře a jejím manželovi, nebylo po nich ani vidu ani slechu. Prohledali dům od sklepa po půdu. A ve sklepě ji našli. Tedy jen její tělo, hlavu, zabalenou do záclony, dostal ještě téhož dne zoufalý hrabě. Nešťastnou Lauru její krása a manželova žárlivost zabily. Manžel zmizel a nikdo už ho nikdy neviděl.A krásná Laura? Ta bloudí dodnes po bývalém klášteře a hledá svou krásnou hlavu. Až se před vámi zjeví, není třeba se jí bát. Kráčí smutně místy, kde bývala plná života. Šaty jemně šustí, zlaté náramky cinkají, ruka pozvedne vějíř, jako by chtěla ochladit rozpálené čelo. Pak si uvědomí marnost svého počínání a nešťastná dáma jde dál. Nechme ji jít. Nahání sice hrůzu, ale není zlá. Jen moc smutná... Protože bude klášterem bloudit až do skonání světa...(Hlavní zdroj: V. Cibula: "Pražské pověsti")