Hejnická madona

V nedaleké vesničce Lužec bydlel se svou nemocnou ženou a dítětem řemeslník sítař a řešetář. Chodíval přes hejnické lesy za prací a odpočíval na skalním ostrohu nad říčkou Smědá pod voňavou lípou. Jednoho dne léta páně 1159 pod lípou usnul a zdál se mu podivný sen, který ovlivnil život jeho i celého okolí. Ve snu uviděl lípu zalitou září, na větvích seděli andělé a jeden z nich mu pravil: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Když se sítař probudil a o svém snu přemýšlel, nabýval stále většího přesvědčení, že nejde jen o pouhý sen, ale o vnuknutí Boží. Rozhodl se uposlechnout Božího slova a hned příštího pátku se vydal na cestu do nedaleké Žitavy prodat své zboží a za stržené peníze koupit u řezbáře sošku Panny Marie. Když však přišel k řezbáři, zjistil, že mu všechny ty peníze nestačí, snad jen na starou malou madonku, na niž si vzpomněla řezbářova žena. Sošku zakoupil, vrátil se s ní do Hejnic a vložil ji s velkou úctou do duté lípy, pod níž se mu zdál sen. Naplněn hlubokou vírou, že na přímluvu Matky Boží vrátí Bůh jeho ženě a dítěti zdraví, poklekl, sepjal ruce a prosil Boha o pomoc. Stalo se to, co andělé předpověděli: žena i dítě se uzdravily. Zázračné uzdravení nezůstalo samozřejmě utajeno. Tato velká novina se vyprávěním po osadách roznesla po celém okolí, a tak lidé začali se svými starostmi putovat k lípě s usměvavou Madonkou a zde pokorně prosili o pomoc.

Aby se zde mohla sloužit mše pro poutníky, rozhodli se lípu pokácet, na její pařez postavili madonku a nad ní roku 1211 postavili dřevěnou kapličku. Ani to pro množství poutníků nestačilo a roku 1252 byla postavena nová, kamenná kaple s gotickým klenutím, které lze spatřit dodnes. Toto požehnané poutní místo bylo ve velké úctě nejen lidu prostého ale i u pánů frýdlantských. Proto se také postupně kaple měnila v dnešní barokní chrám Navštívení Panny Marie. Postupně přibylo překrásné votivní kamenné sousoší, kostelík se stále rozšiřoval a byl slavnostně vysvěcen. Rodem Redernů byl na čas uzavřen, naopak Albrecht v Valdštejna ho nechal po roce 1622 opět otevřít. Roku 1636 se novými majiteli Frýdlantska stávají Gallasové, za jejichž panování dosáhl věhlas poutního kostela svého vrcholu. Nechali mimo jiné zastřešit obvod kostela ambity (dnešní křížová cesta), byla zahájena stavba kláštera s klasickou kvadraturou a velkou zahradou, v roce 1698 byla postavena hrobka, jež se postupně rozšiřovala, takže dnes se skládá ze tří krypt. První patří rodině Gallasů, druhá rodině Clam-Gallasů a třetí františkánům. Klášter se dočkal také rekonstrukce - do dnešní podoby Mezinárodního centra duchovní obnovy