Němý zvon

Pod Slánskou horou žil poustevník Petr, který dovedl lít ty nejlepší zvony. Informace o jeho proslulém umění se dostala až k smečenskému pánovi. Ten ho požádal, aby pro něj takovou práci vykonal. Petr sdělil, že potřebuje cín a měď. Pán však s nelibostí Petrovi slíbil materiál, který vykope z rodinné hrobky. Takové jednání přináší obrovské neštěstí. Pán se pověstem brání s tím, že takové nesmysly nestojí v cestě poctivé práci.

Petr se pustil do práce. Dostal cín a meď z rodinné hrobky a ve velké jámě začal materiál tavit. Jednoho dne ho při práci přepadla hraběnka se synkem. Chtěla svému synovi ukázat, jak se lijí zvony. Petr vysvětloval postup práce, ale zdůrazňoval, aby se nepřibližovali k jámě, protože kovy právě vřou. Hraběnka pohlcená do Petrova výkladu nechtěně pustí synovu ruku a ten utíká k jámě. Nahnul se nad ni a omámen stoupajícími výpary do ní spadl.

Mrtvý synek způsobil pochopitelně zoufalství rodičů. Dokončený zvon v dřevěné zvonici v Přelíci kousek od Slaného zazněl jen jednou. Smečenský hrabě nesnesl jeho zvuk, protože mu připomínal bolestivou ztrátu syna. Zakazál tak, aby na něj někdy zvonili. Petrův zvon byl tak navěky němý.