O mlynáři a štědrovečerních darech

V místech zvaných Na Lukavici stával kdysi mlýn. Původně měl sloužit jako pila, později se zde využívala voda také k pohonu mlýnského zařízení. Voda přitékající k Lukavici měla pro okolní hospodáře velký význam. Mlynář ji nesměl svévolně zastavovat tak, aby tím poškodil přilehlé pozemky. V zimě měl navíc povinnost čistit strouhu, vyhazovat z ní naplaveniny a starat se o to, aby voda nezpůsobovala škodu na polích a loukách. S mlýnem byla spojena ještě jedna neobyčejná povinnost. Každý rok na Štědrý den musel mlynář předat majitelům sousedních pozemků kapra a bílý groš. Kapr patřil ke štědrovečernímu stolu a bílý groš představoval drobnou peněžní dávku. Snad šlo o odměnu za právo vést vodu přes cizí pozemky, snad o připomínku staré smlouvy mezi mlýnem a okolními hospodáři. Když přišel Štědrý den, mlynář tedy nemyslel pouze na vlastní rodinu. Připravil ryby a mince a vydal se splnit závazek, který k lukavickému mlýnu náležel možná po celé generace. Lidé z okolních usedlostí tak každý rok věděli, že spolu s Vánocemi přijde také dar od mlynáře – jeden kapr a jeden bílý groš. Povinnost přežila střídání mlynářů i majitelů okolních pozemků. Zanikla teprve přibližně v polovině devatenáctého století. Mlýn později zmizel a jeho přesná podoba se z krajiny vytratila. Zůstal však pomístní název Na Lukavici a zápis o zvláštní štědrovečerní dávce, kterou zdejší mlynář každoročně odváděl.