Poslední dýmka na Čertově břemeni

V Jistebnici kdysi hospodařil chudý sedlák, kterého dlouhodobá bída přivedla k zoufalství. Ačkoli pracoval, nouze jej stále neopouštěla. Jednou už svůj hněv neovládl a v rozčilení vyslovil přání, aby si čert odnesl nejen všechno jeho trápení, ale rovnou i jeho samotného. Sotva tato slova dořekl, objevil se před ním čert. Pekelník vzal sedláka za slovo, popadl ho a vznesl se s ním do vzduchu. Nesl jej krajinou směrem k peklu a muž brzy pochopil, že svou neuváženou kletbu pronesl ve chvíli, kdy jej někdo skutečně poslouchal. Čert však během letu potřeboval odpočinout. Zastavil se proto na mohutné skále poblíž Javorové skály a položil na chvíli své břemeno. Sedlák věděl, že jej čeká cesta, z níž už se nejspíš nevrátí, a požádal pekelníka o poslední laskavost: chtěl si ještě jednou zakouřit ze své dýmky. Čert mu poslední přání dovolil. Sedlák se posadil na kámen, naplnil si dýmku a pomalu kouřil, snad aby svou poslední chvíli na zemi co nejvíce prodloužil. Když tabák dohořel, vyklepal popel vedle skály. Poté jej čert znovu uchopil a pokračoval s ním v cestě do pekla. Skalnímu útvaru se podle tohoto vyprávění začalo říkat Čertovo břemeno, protože na něm pekelník odložil uneseného člověka jako nesený náklad. Vedle skály si lidé ukazovali také hromádku, která měla být popelem z poslední sedlákovy dýmky. Pověst už nevypráví, zda mohl být muž ještě zachráněn; po krátkém odpočinku jej čert odnesl dál.