O selském císaři

Za časů panování císařovny Marie Terezie se v Řevničově na gruntu sedláka Lásky narodil jeho druhý syn Petr. Chlapec byl už od útlého dětství velmi bystrý, a tak není divu, že ve škole prospíval a pan učitel Čečrle si ho velmi oblíbil. Zvláště dějepis Petra uchvátil. Brzy mu nestačilo to, co ostatním dětem ve škole. Poprosil pana učitele, zdali by mu půjčil některé své historické knihy. V nich pak ležel celé hodiny a hltal slovo za slovem. Knihy mu otevřely úplně jiný pohled na svět. Kdo by si myslel, že sedlák Láska nechá Petra pokračovat ve studiích, velmi by se mýlil. Hned po skončení školy musel Petr na pole a tam pracovat od slunka do slunka. Tak ubíhal den po dni až do doby, kdy Petr dospěl do vojenského věku. Protože sedlák Láska nechtěl grunt dělit, a ten připadl nejstaršímu synovi Josefovi, musel Petr chtě nechtě obléknout vojenský kabát. Na celých dlouhých čtrnáct let. Nejprve se na vojně velmi trápil, ale posléze si zvykl. Jednou navštívil posádku, kde Petr sloužil, mladý císař Josef II., který právě nastoupil po své matce na trůn. Vojáci z Petrovy roty se podivovali, jak je jejich kamarád císaři podobný. Z legrace mu dokonce začali říkat “Císaři”. Netušili, co v hlavě Petra Lásky zaseli. Konečně uteklo dlouhých čtrnáct let a Petr byl propuštěn do civilu. Nejprve zamířil domů do Řevničova. Svého bratra Josefa překvapil, když mu oznámil, že na rodinném statku pracovat nebude, že má něco lepšího. Nechal si vyplatit svůj podíl peněz a brzy se s domovem rozloučil. Odjel do Prahy, kde si koupil podobný kabát a kalhoty, jaké nosil císař Josef II. a také velkou stříbrnou hvězdu, kterou si připnul na prsa. Potom najal kočár a jal se cestovat po kraji sem a tam. Když dojel k nějakému zámku, jehož pán nebyl právě přítomen, nechal zastavit a rázným krokem vstoupil do kanceláře direktora nebo správce. Představil se jako Josef II. a okamžitě začal udílet pokyny, aby bylo sedlákům ulehčeno v robotě. Vystrašené úředníky ani ve snu nenapadlo, že před nimi nestojí pravý císař, ale převlečený sedlák z Řevničova. Dušovali se, že příkazy budou ihned vykonány. Nakonec si Petr prohlédl ještě kontribuční knihy a nechal si vyplatit zálohu na daně. To aby měl na útratu a také na nezbytné výlohy. Tak jezdil krajem téměř půl roku. Jednoho dne však byl na zámku v Jenči poznán drábem, který s ním sloužil na vojně u jedné posádky. Dráb své podezření nahlásil zámeckému správci a ten za kočárem tajně poslal špeha. Když kočár zastavil u jedné z pražských hospod, nebylo těžké zjistit, kdo za císaře převlečený muž skutečně je. Správce vše ohlásil u krajského úřadu. Petr Láska byl zatčen, dlouho vyslýchán a nakonec jako nebezpečný zločinec uvržen na deset let do žaláře na hradě Špilberku v Brně. Ačkoliv byl Petr uvězněn ve vlhké kobce, kde stékala voda ze zdí, dostával málo jídla a jeho zdravotní stav se pozvolna zhoršoval, nelitoval, že se zastával robotníků. Dospěl k poznání, že jeho činy ale byly bez podpory ostatních zbytečné. Petr Láska dlel ve vězení už pátým rokem, když jednoho dne zavítal na Špilberk opravdový císař Josef II. Nechal si ukázat kobky vrahů a dalších těžkých zločinců a nařídil, aby jim bylo trochu v jejich údělu ulehčeno. Pak se zeptal velitele věznice, zda je zde někdo, kdo nikoho nezabil. Velitel zavedl císaře do kobky Petra Lásky. Císař se ho zeptal, proč byl uvězněn, a Petr mu se slzami v očích vypověděl svůj příběh. Císař ho pozorně vyslechl a nařídil, aby byl Petr okamžitě propuštěn na svobodu. Dokonce mu přidal pár zlatek na přilepšenou. S podlomeným zdravím se vrátil Petr Láska do Řevničova. Tam se po nějakém čase oženil s Veronikou Petráčkovou a měli spolu tři děti. Živili se sbíráním a sušením bylinek a když bylo nejhůř, také vypomáhali u sedláků na poli. Petrovo zdraví se však pořád horšilo. Stále více si vyčítal, že nemůže pomoci své rodině z bídy a vše zůstává na jeho ženě. Jednoho mrazivého dne vyšel Petr do lesa na roští a od té doby ho už nikdy nikdo nespatřil. Zůstaly po něm jenom hluboké stopy ve sněhu.