O praotci Čechovi

Bratři Čech a Lech obývali stejnou charvátskou zemi. Lidé se však mezi sebou začali hádat, přít a zabíjet. Krvavé boje navedly Čecha k přemýšlení opuštění rodné země a nalezení úplně nové pro svůj lid. Bratři dlouho putovali a hledali dosud neosídlené území. Nakonec došli na místo, kde se jim líbilo. Čech vylezl na horu Říp a užasl na krajinou. Poté prohlásil: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající.“ Bájná postava slovanského vladyky se společně se svým kmenem usadili mezi Vltavou a Ohří. Jeho bratr Lech místo opustil a usadil se na dnešním území Polska.

Potom, co svým lidem zvěstoval, co spatřil a ptal se na jméno pro novou zemi, zvolali, aby se jmenovala po něm. Usadili se, obdělávali půdu a vystavěli domy. Praotec Čech zemřel ve věku 86 let a jeho lid ho velmi oplakával a truchlil pro něho. Tělo spálili, uložili popel i kosti do urny a vložili do hrobu, kam se chodili klanět a oplakávat ho po celá pokolení. Prvně je Čech zmiňován jako Boemus v latinsky psané Kosmově kronice z první poloviny dvanáctého století. Jméno Čech se objevuje poprvé ve veršované kronice Dalimilově, která vznikla v roce 1325. Dnes je znám hlavně z knihy spisovatele Aloise Jiráska – Staré pověsti české.