O kameni s tváří měděného jezdce

V 17. století se na karloveckém panství dolovala měď. K nejvýznamnějším těžebním lokalitám patřil i Měděný vrch nacházející se nedaleko Nové Pláně. Snad tato skutečnost dala vznik pověsti o Měděném jezdci, který se proháněl v těchto končinách na rudém koni a prosil pocestné, kteří mu vstoupili do cesty, aby ho zbavili prokletí.

Jednou také Měděného jezdce potkal starý mlynář z tylovského mlýna, který kráčel po lesní cestě směřující do Nové Pláně. Bylo mlhavé podzimní ráno mlynářovy nohy klouzaly po zetlelém listí a ve vzduchu bylo cítit něco tajuplného. Najednou mlynářovi hrdlo sevřela divná tíseň, podlomila se mu kolena, zavrávoral a upadl. Když potom pohlédl vzhůru, ovanul jeho tvář horký dech. Nad sebou spatřil koňskou hlavu, z jejichž nozder vycházely plameny. Na koni seděl podivný jezdec v dlouhém plášti barvy mědi, z kterého šlehaly oslňující paprsky. Jezdec seskočil z koně a pomohl vystrašenému mlynáři vstát. Ubezpečil jej, že se nemusí ničeho obávat, jen ať ho vyslechne. Už mnoho desítek let prý bloudí tímto krájen a hledá někoho, kdo by jej zbavil prokletí. Takový člověk musí vytesat do kamene na Měděném vrchu jeho tvář a počkat na okamžik, ve kterém se dotkne kameni měsíční paprsek. V tu chvíli je třeba zašeptat dvě kouzelná slova – „Apage, Caligo!“ – a zlá moc bude na věky zlomena. Mlynářova ústa začala bezděčně opakovat tuto formuli a přízrak Měděného jezdce se rozplynul v mlze.

Příští noci se z jižního úpatí Meděného vrchu ozýval dunivý zvuk, to jak mlynář tesal do kamene siluetu jezdcovy tváře. Když po vyslovení čarovné formule se nad kopcem ukázala ohnivá zář věděl, že jezdec je vysvobozen ze svého prokletí. Od těch dob už nikdy nikdo Měděného jezdce neviděl a kámen s jeho tváří leží na svahu hory dodnes. Říká se, že kdo tento kámen nalezne a spatří na jeho povrchu ještě znatelný obrys jezdcovy tváře, bude navždy chráněn před zlovůlí temných sil. Nesmí přitom zapomenout šeptat dvě čarovná slova.