Lakomá kovářka

Na písčitém vršíčku na severovýchodní straně obce Zubrnice zcela zapomenut, obklopen listnatým lesíkem, nachází se omšelý z kamene vytesaný kříž. Kdysi dávno žil v Zubrnicích kovář, jež, ač mírné povahy, měl tuze zlou, hašteřivou a nadevše lakomou ženu. Když sousedé přivedli koně okovat či k opravě donesli porouchané nářadí, vždy kovářka sama určovala cenu za práci. Kovář by rád kolikrát oko přimhouřil a těm potřebnějším i s platbou počkal. Ne však kovářka, kdo neměl peníze musel zaplatit třeba i poslední slepici!

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Kovářka začala churavět a po dlouhém stonání zemřela. S kovářem měl každý soucit, ale lakomé kovářky nikdo nelitoval. Za nějaký čas po její smrti, začali si sousedé stěžovat, že nemohou v noci spávat a že jakési kvílení a sténání je po vesnici slyšet. Nejprve pomysleli, že to snad meluzína či divé povětří kvílí. Když však spatřili, že se ani větvička nepohnula, usoudili, že zlá kovářka nemá asi v hrobě pokoje. Kdosi kováři poradil, aby kamenný kříž zhotoviti a na odlehlém pozemku do země zasaditi nechal. Když tak učinil, nebylo již prý žádných tajemných zvuků více po vesnici slyšet.

A tak kamenný kříž smířil kovářku se sousedy zubrnickými, a ta konečně věčného pokoje v hrobě našla.