Tajemný průvodce

Stalo se to kdysi dávno v čase podzimu.

Bábinka Skalická obcházela vsi kolem Chocně a nabízela pivovarské kvasnice. Dříve se kvasnice neprodávaly jako dnes u kupců, balené v papíru, ale chodilo se pro ně do pivovaru. Přesněji řečeno, z pivovaru se v konvích brávaly patoky, které doma při stání vykvasily a na povrchu se vytvořila kvasinková hmota jako nějaká čepička. Ta se sbírala, sušila a uschovávala ve džbánu. Kdo byl pilný a nasbíral takových kvasnic dostatek, přivydělával si tím, že je roznášel v putýnce po vesnických domácnostech, kde se vždy hodily při zadělávání těsta, zvlášť před svátky.

Bábinka se onoho dne v Loučkách zapovídala a když se vydala na cestu, notně se již smrákalo. K Chocni se za Lhotou scházelo Loutovcem, hlubokou zalesněnou roklí, o níž šly mezi lidem všelijaké zvěsti. Byla už tma a tak bylo bábince před Loutovcem docela úzko na duši. Avšak v tu chvíli potkala známého mladíka, synka z nedaleké vesnice, který býval v mlýně na Mítkově mládkem, a právě z Loutovce vycházel.

„To jste vy, Františku?“, zeptala se, když ji příchozí pozdravil. Mládenec se s bábinkou dal do řeči, a vzápětí se nabídl, že ji Loutovcem doprovodí. „A to se nebojíte, teta, chodit tak sama za tmy?“ „Inu, to ano, bála bych se i dnes, býti tu sama, ale když se mnou jdete, Františku, tak strachu nemám“. V hovoru s mládkem Františkem jí cesta tmavým Loutovcem uběhla jako voda. Dole, u Pelin, chasníkovi bábinka Skalická poděkovala za doprovod a pospíchala už beze strachu podél Orlice k domů k městečku. Chasník František se vydal zpátky Loutovcem vzhůru. Uběhly jen dva týdny a bábinka Skalická se zase vypravila s kvasnicemi na obchůzku po horních vsích. A zavítala i do Kosořína, do stavení, kde žil František s rodiči. A v řeči s hospodářem a hospodyní neopomněla zmínit, jak se onehdy sešla s jejich synem, jak byl na ni hodný a doprovodil jí za noci Loutovcem.

Rodiče na sebe zaraženě pohlédli. „A o kterém synovi mluvíte?“, zeptal se poté hospodář. „No přeci o vašem Františkovi, mládkovi! Šel tehdy z mítkovského mlýna domů.“ „Ach, vždyť František je již tři neděle po smrti, na den svatých Kosmy a Damiána jsme jej pochovali!“, zanaříkala matka hospodyně.

Ještě dlouho po té rozmluvě mrazilo bábinku Skalickou po celém těle při pomyšlení na to, s kým onoho večera šla tajemnou roklí Loutovcem...