o loupežnících z Čertova hrádku

Na strmém kopci v lesích mezi Stínavou a Malým Hradiskem stával kdysi malý hrádek. Po čase byl opuštěn a zpustl. Podle pověsti si jej později opravila skupina loupežníků, kteří z něj vyráželi na cesty a přepadávali kupce a pocestné putující krajem od Plumlova k Boskovicím. Lidé v okolí se jich báli a začali jim říkat „čerti“. A protože sídlili na starém hrádku, začalo se místu říkat Čertův hrádek. Loupežníci ale nebyli vždy poznat. Uměli hrát na různé nástroje a chodili v přestrojení bavit panstvo na boskovický hrad. Byli pěkně oblečení a nikdo netušil, že jde o obávané loupežníky. Jednou pozvali na svůj hrádek také hraběnku Morkovskou z Boskovic. Ta jejich pozvání přijala a vydala se na cestu. Kočár nechala pod kopcem a poslední část cesty šla pěšky. Když vstoupila do hrádku, překvapilo ji ticho. Nikde nikdo nebyl. V jedné místnosti však spatřila něco děsivého – zakrvácenou sekeru a na zemi ležící prst se zlatým prstenem. Hraběnka pochopila, že se ocitla v doupěti loupežníků. Prst schovala a rychle se ukryla. Za chvíli se loupežníci vrátili. Hraběnka počkala na vhodný okamžik, uprchla z hrádku a podařilo se jí uniknout. Když se dostala do bezpečí, povolala pomoc. Na hrádek pak přitáhlo vojsko, které loupežníky dopadlo a jejich řádění ukončilo. Od té doby už Čertův hrádek v lesích nad Oklukou mlčel a lidé si jen vyprávěli o časech, kdy v něm sídlili „čerti“.