Čeledín - podivín

Na statku rolníka Heinricha Stelziga ve Cvikově sloužil dlouhá léta Martin Gromus, svobodný, samotářský skrblík, který nedůvěřoval lidem. Odměnu za práci, jakož i jiné částky, které si příležitostně přivydělal, ukládal. Vkladní knížku často otvíral a s vloženými penězi počítal pro pozdní stáří. Na peníze byl velmi opatrný, nikomu kolem sebe nevěřil z obavy, aby mu vkladní knížku nikdo neukradl. Proto ji neustále nosil u sebe i když byl v práci. Jeho strach z odcizení celoživotních úspor se stával neodbytným. Stále myslel na to, jak svůj majetek co nejlépe zabezpečit. Nakonec svou knížku zašil do čepice, kterou měl při práci vždy na hlavě. Samozřejmě, že své tajemství nikomu nesvěřil.

Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a právě osud si s milým Martinem velice nešetrně zažertoval.

Jednou sekal řezanku pro dobytek a přebíral do stroje slámu, kterou mu podávala děvečka vidlemi z vyrovnané hromady. Měl naspěch a jak tak spěchal, spadl mu na čepici snop, strhl mu ji s hlavy a milá čepice se i se slámou dostala mezi ostré nože řezačky, které rozřezaly nejen slámu a čepici, ale důkladně také jeho vkladní knížku i s vloženými papírovými penězi.

Gromus ihned zastavil řezačku a zoufale rozhrabával rozřezanou slámu, ale nalézal jen nepatrné ústřižky papíru. Potom mu začalo zdlouhavé putování po peněžních ústavech a spory o uznání vkladu na nešťastně zničené vkladní knížce.Ještě nevyřešil jeden problém a už jej potkala nová nepříjemnost. Pořídil si pěkný kožich, který úzkostlivě opatroval. Jednou v noci hlídal pole s krmnou kukuřicí, na které vnikala z blízkého lesa vysoká zvěř, která na poli páchala značné škody. Večer i v noci silně pršelo a Martin pořádně promokl. Nasáklý kožich pověsil ke kamnům usušit. Šel spravovat polní cestu a než se vrátil, kožich měl propálený a zničený. Byl z toho zničený a ještě více se zatvrdil. Stal se z něho podivín, který se lidem vyhýbal, nikomu nevěřil a s nikým se nestýkal.