O Babylonu

Při pěšině blízko rybníka Babylonu u Domažlic viděti v lesíku na příkré stráni podivný balvan. Jsou to vlastně dva kameny na sobě, vypadají jako obrovská houba: dolejší je kuželovitý, na něm spočívá hořejší, ploský, zasahuje vypuklým čepem do vyhloubeného lůžka na vrcholu dolejšího balvanu. To celé je na způsob prastarých domácích ručních mlýnů kamenných. A vskutku také víme ze zaznamenaného vyprávění starých pamětníků, že bylo ještě tehdy možno otáčeti hořejším kamenem. Když v šedesátých letech minulého století stavěli trať železné dráhy z Prahy do Bavor, dělníci z pouhé zvůle tak točili kamenem, až se vymknul z lůžka; od té doby je nehybný. Pro podobu těchto balvanů říkají jim také „Čertův mlýn“. Pověst vypravuje, že prý sám čert mlel tam obilí. Ale jiná pověst, vztahující se ke jménu „Čertův kámen“, vykládá, že čert, procházeje se v okolí Babylonu, uviděl kámen na stráni, jenž se mu zdál pohodlným k odpočinku, a usadil se na něm. A tak tam sedával častěji, velmi se mu tam zalíbilo. Leckdy zahlédly čerta báby, v lese chrastí nebo houby sbírající, a pověděly o tom ve vsi. I sebralo se jednou několik mužů, že čertu jeho sedačku pokazí. Vydali se k balvanům, opřeli se o hořejší a shodili jej, že se skutalil se svahu.

Když se čert vracel z nočního výletu a chtěl si odpočinout na kameni, vidí, že kámen leží dole. Nelenil tedy, vyvalil zase kámen do stráně a usadil jej na druhém balvanu. Ale muži ze vsi, když viděli druhého dne, že je kámen zase na svém místě, šli a shodili jej znova. Čert si kámen zase vyvalil nahoru.

A tak se dálo po celý týden každodenně. Konečně to čerta omrzelo, odstěhoval se nadobro z krajiny, kde mu klidu nepřáli, víckrát se tam neukázal. Na hořejším, plochém balvanu ukazují vytlačené tělo: hlavu, trup, ruce i nohy, jako by je tam čert byl vytlačil, leže naznak s roztaženýma rukama i nohama.