Proč se pramen jmenuje Javorka

Ve Sloupnici žije v lidu následující pověst: Jednou na podzim za sychravého, deštivého dne přišla do Černokoutského mlýna cikánka se dvěma hladovými dětmi. Od nebožky mlynářsky vždycky dostávala nějaký dárek, ale necitelný mlynář jí hrubě odbyl. Cikánka jej prosila, aby aspoň ji nechal ohřáti se trochu a daroval kapku něčeho teplého churavému děcku, jež má v náruči: ale nemilosrdný mlynář se sprostým laním a nadávkami jí vyhnal. Cikánka plačic, na odchodu vyčtla mu všechny jeho hříchy, o nichž věděla, že okrádá mleče, že jest ve spojení s lupiči, které přechovává u sebe, od nich nakradené zboží kupuje a draze prodává. Rozkácený mlynář odvázal zlého psa se řetězu a poštval jej na ni a když pes na cikánce šaty potrhal a pokousal ji, zase ho odvolal. Cikánka plná bolesti i zlosti, utíkala a zastavila se až za mlýnem tam, kde se ze skály silný pramen vody vytékal a hnal mlýn. Tu obrátila se a hrozíc pěsti proklínala mlynáře i mlýn, pak svléknuvší se sebe černou košili, vnořila ji do vody, jakoby chtěla ucpati východ a vzývajíc zlé mocnosti, zarážela vodu. Strašnou ranou zaduněla země, až se otřásla a pramen zmizel, vrátil se do skály.

Cikánka pak sebravší děti, ubírala se k Řetové.

Mlýn se zastavil. Mlynář se lekl toho zlého znamení. Běžel na vantroka - voda žádná, běžel ke skále - proud byl zapadlý, našel tam jen cikančinu košili. S velikým poklínáním cikánky běžel pro stárka, vzali motyky, lopaty a kopali, kopali - ale marně. Vody se nedokopali.

Ráno druhého dne byli obyvatelé českotřebovští velice překvapeni, když na jižní straně od města, za nynějším nádražím, bohatý vytrysknul pramen vody. A poněvadž na tom místě bylo několik javorů, dostala ona voda jméno Javorka a dodnes se tak jmenuje. Spojuje se s Třebovkou a u Ústí se vlévá do Tiché Orlice.

Černokoutský mlynář odešel, nikdo neví kam.