Zakletí rytíři ve vrchu Špičáku

Východně od Mostu stojí vrch Špičák. Má slušně strmé výběžky a na úpatí mnoho skal. Své jméno obdržel patrně od svého špičatého tvaru. V tomto vrchu dlí od nepamětných dob třicet zakletých rytířů se svými oři. Kdyby jednou česká země byla nepřáteli ohrožena, vyjedou ven a pomohou nepřátele porážeti. Na severním výběžku vrchu teče praménkem močůvka koní, od čehož skály na této straně vypadají špinavě.

Kdo kráčí přes skály blíže onoho pramene, aby vystoupil na vrch, uslyší zvonění a nemůže dolů dříve, než se třetího dne zvonění opakuje. Časem je z vrchu slyšeti též temné údery, což se týká rytířů, kteří tam konají turnaje.

Jednou v neděli šel jeden kovářský chasník ze Střimic na vrch a cestou uviděl otevřenou bránu, jež vedla do vrchu. V tom vystoupil rytíř a pravil mu, aby si přinesl nástroje a jeho koně okoval. Chasník tedy šel domů, přinesl železo a koně okoval. Když práci vykonal, vyzval ho nejvyšší z rytířů, aby naplnil svoji zástěru koňským trusem a vzal si to jako mzdu za svoji práci. Kovář málo toho dbal, avšak přece vzal si trochu trusu do zástěry, a když vyšel z vrchu, uzřel s překvapením, že místo koňského trusu má v zástěře samé dukáty.