O žlabu

Na konci žlabu je studánka a v té za dávných časů přebývali čerti, topíce si pod velkým kotlem, který byl plný dukátů. Dukátů se mohlo dostat každému smrtelníkovi, jen se musel čtrnáct dní modlit a za tu dobu se nesměl usmát, ať se kol něho dělo cokoliv. Na poklad dostal zálusk také jeden bohatý Blatničan, i šel si pro něj. Modlil se již několik dní, neznal úsměvu, až desátého dne se zasmál radostí, jak bude bohatý. Ale v tu chvíli čerti překlopili kotel a z něho se hrnuly roztavené dukáty, rvouce žlab a unášejíc i starého lakomce. Strýc volal o pomoc, že ho zlato pálí, ale čerti se jen smáli. A za chvíli se propadli do země s dukáty i se strýčkem a od té doby jich nikdo nespatřil. Památkou zůstal po nich jen ten vyrvaný žlab. (zdroj: Jiří Žardecký: Slovácké pověsti)