Pověst o tajné chodbě

Traduje se pověst, že zdejší hradní pán, ať už to byl kdokoliv, byl zlým a krutým člověkem. Netrápil jen své poddané, ale i svou rodinu. Vymstilo se mu to – musel žít v neustálých obavách z pomsty lidí, kterým tak či onak uškodil.

Rozhodl se tedy nechat si vykopat únikovou tajnou chodbu a najal si na to dělníky až z Itálie. Jakmile práci dokončili, vyplatil jim slíbenou odměnu. Navíc jim vystrojil v dřevěné chatrči, kterou v lese pod hradem vystavěl pro jejich přebývání, ohromnou hostinu. Když se mu podařilo je opít, chatrč zapálil. Uhořeli všichni. Na tomto místě pak nechala po smrti hradního pána jeho žena postavit kapli, to na památku promarněných lidských životů.

Přesto se zde začaly objevovat přízraky uhořelých mužů. Jednou tudy šel tesař – spěchal do Nymburka, a aby se na místo dostal včas, musel cestovat přes noc. Jenomže pod Kuncberkem spatřil záři, která se k němu neúprosně blížila – raději se tedy schoval do křoví. Dobře učinil, neboť se mu naskytl obraz, na který nezapomněl do smrti. Uviděl zástup mužů ve starodávných šatech a všichni hořeli. Muži šli mlčky, ale jejich tváře byly zkroucené bolestí. Tesař se až za dlouhou dobu odvážil vylézt ze své skrýše.

A nebyl prý sám, kdo tento hrůzný zástup spatřil.