Císařský buk

Na severním svahu Velenického kopce, proti němuž stával kdysi také hrad, je na pokraji lesa malá, sotva patrná plošinka. Nad ní rozpínal své větve mohutný buk, z něhož na zemi ještě před léty ležely ztrouchnivělé zbytky. Byl to buk, který byl mezi lidmi nazýván bukem císaře Josefa.

Před mnoha lety vládl u nás císař Josef II. Byl to panovník osvícený a moudrý a zaváděl různé novoty. Lidé si tenkrát povídali (a ne neprávem), že často prochází zemí, aby se na vlastní oči přesvědčil, zda se obyvatelstvu vede dobře. Josef II. byl proto mezi prostým lidem milován a na Moravě dokonce o něm věřili, že je to král Ječmínek.

Jednou prý se na svých cestách dostal i do vesnice Velenice u Zákup a zde se nějakou dobu pozdržel. Bylo právě poledne a císař se rozhodl, že v chládku na kraji lesa poobědvá. Spatřil malou plošinku pod mohutným bukem. Panovník si pod něj sedl a pojedl. Při tom se rozhlížel po krajině a viděl, jak se lidé lopotí na polích, aby z půdy dobyli pro sebe nejnutnější obživu a uhájili život. Císař se po jídle vydal mezi rolníky a porozprávěl s nimi. Vyptal se na jejich práci, starosti i radosti a odešel. Ale na to, jak se lidem vede, nezapomněl. Vydal zákon, jímž zrušil nařízení, která jim brala svobodu a dělala z lidí poloviční otroky. Byl to patent o zrušení nevolnictví z roku 1781.

Císař Josef II. už dávno není mezi živými, lidé, kteří se s ním setkali a snad s ním i mluvili, by se dnes mohli setkat se svými prapravnuky, ale zbytky buku dlouho ještě dotvrzovaly příběh o císařově návštěvě.

Jen to se sluší ještě dodat, že podnikaví potomci v koruně mohutného stromu před léty i výletní hospodu zřídili. Pád ztrouchnivělého velikána jí však učinil konec, a tak už jen tato pověst připomíná návštěvu dobrého císaře Josefa II.